Jen slova dům nepostaví
POZITIVNÍ ZPRÁVY
Vzdělávání by mělo směřovat k tomu, aby absolvent získal nejen znalosti a dovednosti z oboru, ale zároveň aby byl samostatný, schopný přizpůsobit se novinkám a ochotný se dále učit, zaznělo v srpnu, když Národní ústav odborného vzdělávání představoval veřejnosti reformu.
Konečně, řeknou si určitě zaměstnavatelé, občané plánující rekonstrukci i samotní učni. Konečně bude mít Česko dostatek zedníků, elektrikářů, strojníků nebo dobrých kuchařů.
Ovšem pozor. Tato slova zazněla ne před začátkem školního roku 2019/2020, ale již 2009/2010. Dekáda uplynula jako voda a ministři školství, ale i průmyslu a obchodu, dnes vzývají úplně stejnou myšlenku. Dále tak upadá zájem o řemesla a důvěra v tuzemské řemeslníky.
Podle Víta Jáska z Unie zaměstnavatelských svazů mají na deváťáky, kteří se rozhodují, čím se budou jednou živit, zásadní vliv samozřejmě rodiče. A většina z nich vidí svého potomka v čisté kanceláři. Těžké stavební profese, truhlařina nebo řezničina, podle nich nemají dobrou perspektivu. „Neoprávněně je střední odborné školství považováno za něco podřadného,“sdělil Jásek.
Roste počet oborů, které žáci téměř přehlížejí. Největší krizi zažívají zedníci, čalouníci, truhláři nebo řezníci.
Právě například řeznický obor v Česku absolvuje jen okolo 80 učňů. Ještě v roce 2005 jich bylo přes 230. A ne každý, kdo se dostane až k výučnímu listu, nakonec v oboru začne pracovat.
Zájem mají náctiletí především o obory, které souvisí s moderními technologiemi. Možná ale nevědí, že s nimi běžně pracuje třeba i kominík. Střechy domů mapuje třeba pomocí dronu.
Záleží na mistrovi
Nejde ale jen o to, nalákat deváťáky na odborné školy. Změnit se musí podle odborníků i ti, kteří je mají inspirovat. Není však výjimkou, že mistři nechtějí o novinkách ve svém oboru ani slyšet. Mladých profesionálů totiž není v praxi mnoho. „Znám minimum těch, kterým by bylo pod 40 let. A mistrům, kteří učí na učilištích, je často okolo šedesátky,“řekla nedávno v rozhovoru pro LN Bronislava Cveková, která vede Školu suché výstavby, kde získávají certifikát profesionální řemeslníci i laici.
Na úroveň praktické části výuky si stěžují i učni. Místo šroubováků berou podle nich do ruky nezřídka spíše koště. „Viděla jsem oba extrémy. Byla jsem na učilišti, kde mistr řekl: ‚Kluci, běžte na cigáro a do zvonění se vraťte.‘ Ale viděla jsem i skupinu učňů, kteří na svého mistra koukali s obdivem. Právě z takových budou kvalitní řemeslníci, kteří budou mít řemeslo rádi,“dodala Cveková.
Zaměstnanci v rámci dobročinného programu nejraději pomáhají v pražské a ostravské zoologické zahradě, ale také v centru pro rodiny s dětmi se sluchovým postižením Tamtam nebo třeba v Mobilním hospici Ondrášek a dětském domově v Ostravě.
Tipy a snímky do rubriky posílejte na pozitivnizpravy@lidovky.cz