Putin svírá otěže Ruska už 20 let
Nejprve koncentrace moci a nyní i snaha o obnovu impéria – to jsou hlavní principy dvou desetiletí vlády Vladimira Putina v Rusku. Jak si země vede?
MOSKVA/PRAHA Pilotuje stíhačku, noří se do hlubin v batyskafu, řídí kamaz po Krymském mostu nebo číhá s puškou na tygra ussurijského. Vladimir Putin vtrhl do ruských dějin s dosud nevídaným image supermana, bourajícím obraz upjaté figury puritánského autoritáře. Zdání ale klame a ruský lídr, který si dnes připomíná 20 let v nejvyšších státních funkcích, si v autoritativním stylu vládnutí a hrozbách okolnímu světu libuje stejně jako jeho předchůdci. Jen při tom vypadá lépe.
Narodil se před 66 lety v tehdejším Leningradu, dnes Petrohradu. Během studií práv vstoupil do strany a sloužil v tajné službě KGB. Poté působil na petrohradské radnici a řídil tajnou službu FSB, jež „kágébé“nahradila.
V srpnu 1999 někdo z okolí jeho předchůdce Borise Jelcina napsal jeho jméno na papírek a návrh se ujal. Nevyplnila se však očekávání, že s nenápadným panáčkem bude možné hrát jako na šachovnici – Putin se s vychytralou urputností pustil vlastní cestou.
Podle ředitele sociologické agentury Levada Lva Gudkova zcela naplnil ve společnosti otřesené krizemi a první válkou v Čečensku volání po autoritativním vůdci. „Zapadl tam jako podle šablony,“říká Gudkov v rozhovoru pro Rádio Svoboda (RFE-RL).
Válka jako výtah k moci
Když byl 16. srpna 1999 oficiálně jmenován premiérem (prezidentem se stal o rok později na celkem osm let), nikdo ho neznal. Pomohla mu válka na Severním Kavkaze. Islámští bojovníci z Čečenska vtrhli do sousedního Dagestánu, Rusko postihla vlna teroristických útoků v Bujnaksku, Moskvě a Volgodonsku se stovkami obětí. „Co byste dělali, kdyby teroristé vtrhli k vám domů? Neslyším?!“udivil Putin žurnalisty na tiskové konferenci a poslal do Čečenska armádu. „Jeho rating začal růst o tři až čtyři procenta za týden, v prosinci během vrcholu vojenské operace měl 45 procent,“popisuje Gudkov.
V listopadu 2006 zemřel v londýnském exilu na otravu radioaktivním poloniem bývalý podplukovník FSB Alexandr Litviněnko, který tvrdil, že za teroristickými útoky stáli ve skutečnosti jeho kolegové. S teorií, že v kavkazské válce měly prsty ruské tajné služby, nebyl sám, dokázat to ale nelze. Faktem je, že Putin nejednou využil terorismu k posílení moci. Například po útoku v Beslanu na podzim 2004 inicioval zrušení přímých gubernátorských voleb (obnoveny byly až v roce 2012) a podřídil si tak moc v regionech.
Politický systém v Rusku Putin změnil už v prvních letech svého druhého vládnutí (2012–2018, po čtyřletém intermezzu Dmitrije Medveděva, jenž byl a je jeho premiérem). Byla to likvidace mediálního holdingu Media-Most a zpravodajské redakce televize NTV, čímž si podřídil celou mainstreamovou televizní scénu. Ze země vyštval oligarchy a založil stranu Jednotné Rusko, která v Dumě zcela
Ruský HDP na hlavu se za 20 let
■
Putinova vládnutí zvýšil z 10 tisíc na 28 tisíc dolarů, státní dluh klesl z 92 procent HDP na 17 procent, nezaměstnanost z 13 na pět procent. Růst HDP v posledních letech stagnuje, loni dosáhl
2,3 procenta.
V takzvaném Indexu demokracie
■
společnosti Economist Intelligence Unit kleslo Rusko loni oproti roku 2006 ze 102. na 144. místo ze
167 hodnocených zemí a patří do skupiny autoritativních států.
Ve svobodě internetu je podle organizace Freedom House 53. ze 65 hodnocených.
eliminovala komunisty. A jím vytvořený propagandisticko-represivní aparát dokázal odrovnat každého potenciálního konkurenta.
Výsledkem je stav, kdy má Putin bezkonkurenčně nejvyšší rating, podle Levady 40 procent, zatímco ostatní politici nanejvýš tři procenta, opoziční ikona Alexej Navalnyj pouhé procento.
Politika hrozeb a strachu
Za politickými kroky už poněkud pokulhávají ekonomické reformy. Putinovi se za dvacet let jeho vládnutí nepodařilo vytvořit příznivé podmínky pro podnikání ani pro investory. Ekonomika stále zůstává závislá na ropě a plynu, které těží a zpracovávají hlavně státní firmy.
Zřejmě zásadní přelom představuje anexe Krymu a válka na Donbase v roce 2014. Zhruba v této době začalo putinovské Rusko šířit ideologii směrem ven. Jde především o potírání západního liberalismu a strašení vojenskou silou s cílem obnovit postavení světové velmoci. Moskva stejně jako za sovětských dob nelituje prostředků, přestože ekonomika i kvůli mezinárodním sankcím nestíhá a pociťují to i běžní Rusové. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se do konce už čtvrtého Putinova mandátu v roce 2024, kdy už na dalších šest let kandidovat nemůže, mělo něco změnit.
Úhel pohledu čtěte na straně 9