Nebojte se krize
Tvrdší dopad mají technologické změny
Světem obchází strašidlo ekonomické krize. Končí mimořádně dlouhé období hospodářského růstu a možná postupně i svět, jak ho známe. Pět z dvaceti největších světových ekonomik je na hraně recese: Německo, Velká Británie, Itálie, Mexiko a Brazílie. Výrazně zpomaluje Čína a varovná zpráva přišla z USA. Došlo tam k tak zvané inverzi výnosové křivky státních dluhopisů, což je znamení, které předpovědělo se zhruba ročním předstihem ve Spojených státech všechny recese od roku 1960.
Většina analytiků tvrdí, že důvodem blížící se recese jsou dříve nevídané nejistoty – od celní války mezi USA a Čínou po očekávané „divoké“vystoupení Británie z EU. Zároveň jde patrně o normální fázi hospodářského cyklu. Žádný strom neroste do nebe, nepřerušený růst není možný a krizí se „čistí“trh od neživotaschopných firem. Bez toho by kapitalismus nefungoval. Má to ale své náklady. Výrazně to odnese část zaměstnanců, kteří se ocitnou na dlažbě. Moderní sociální stát se jim snaží zajistit pomoc. A podle keynesiánských ekonomů má zvýšením svých výdajů také podpořit ekonomiku, aby krize nebyla hluboká. Protože však náš stát v dobách dobrých příliš nešetřil, výdaje a pomoc nebudou masivní. Většina krizí ale netrvá dlouho, firmy vytvoří nová pracovní místa, a vše se vrátí k normálu i bez toho.
Na obzoru je ale větší šok. Jsme pravděpodobně na počátku další průmyslové revoluce srovnatelné se zaváděním páry. Mluví se o Průmyslu 4.0, automatických továrnách, masovém nasazení robotů a umělé inteligence. V továrnách ztratí práci desítky milionů zaměstnanců a budou je následovat třeba účetní, bankovní úředníci, řidiči či lesníci. V Česku půjde podle společnosti PwC asi o čtvrtinu všech pracovních míst.
Podle nedávné studie nesou lidé neštěstí psychicky lépe, když je v práci nahradí stroj, a ne člověk. A hlavně vznikne víc nových míst, než jich zanikne. Půjde ale o úplně jiné džoby a přeškolit se na ně bude obtížné či nemožné. Je těžké, pokud to vůbec jde, udělat rychle třeba z postaršího úředníka programátora nebo z řidiče učitele umělé inteligence. Stát tak bude muset – pokud se chce vyhnout vzniku armády naštvaných nezaměstnaných – platit ve velkém dlouhodobé přeškolování a předčasné důchody. Jestli na to ovšem bude mít. A proti tomu je nadcházející krize jen legrace.