Vysedět Šmardu?

Jan Hamáček má volné ruce a těžkou hlavu

Sociální demokraté mudrují jako Bobeš na pondělí Velikonoční, abychom citovali klasiky. Nevědí, jak zareagovat na prezidentův naschvál s Michalem Šmardou. Některé kraje by s prásknutím dveřmi odešly z vlády, jiné regiony vidí spásu v tom, že kandidát přestane kandidovat. Většina však říká, trvejme na Šmardovi. Všechny tyto poradní hlasy mají jediný společný motiv: ať rozhodne předseda Hamáček.

Jan Hamáček nepochybně mandát má a patrně by z vlády i rád odešel, jenže funkce jej nutí uvažovat poněkud dlouhodoběji a z téhle perspektivy je pobyt ČSSD v Babišově kabinetu pořád výhodnější než opoziční bezstarostnost. Navíc předseda ví, že ať už se rozhodne jakkoli, bude se za následky odpovídat nespokojeným straníkům a ti se najdou vždycky.

Má se tedy pokusit ministra kultury „vysedět“? Ano i tento postup je možný – čekat a neustále Miloši Zemanovi připomínat jeho povinnost. Nebylo by to hezké, ale na druhé straně prezident nemá na svou obranu jediný relevantní argument, kromě výmluv na Šmardovu nízkou odbornost. Cožpak ale sám Zeman neměl ve své vládě lidi bez kvalifikace? V průběhu času by bylo stále zřejmější, že Zemanův postoj k ministerstvu kultury je pouhým naschválem a mohlo by to začít poškozovat prezidentovu popularitu. Řeknete si, že je to Zemanovi jedno. Není, ve druhém období se každý z prezidentů chce zapsat do dějin jako státník a odejít s potleskem. Jak se to může zvrtnout, jsme viděli na Václavu Klausovi a jeho záludné amnestii. Je možné, že by Zeman i v tomto případě změkl, jako už tolikrát, když jmenoval například Zaorálka či Dienstbiera. Jenže, ustála by to ČSSD?