Eskymácký jazykový obrat

Vsrpnu nalistujete v kalendáři i Mezinárodní den původního obyvatelstva. Vnímání domorodého obyvatelstva „vetřelci“časem prošlo změnami, jež se nezřídka odrážejí i v jazyce. Není výjimkou, že dříve užívaná „neutrální“označení jsou dnes příslušníky původního obyvatelstva chápána pejorativně. Vznik takovýchto označení je přitom pochopitelný – když průzkumníci narazili na neznámou kulturu, pojmenovali ji podle nějakého výrazného rysu, který vždycky nebyl zrovna lichotivý. Takovému typu etnonyma (tedy vlastního jména označujícího

kmen nebo národ) se říká aletnonymum (někdy exoetnonymum); na rozdíl od autoetnonyma (tedy jména, kterým národ označuje sám sebe) je zde klíčové, že jméno dal národu někdo zvenčí. Příkladem takového aletnonyma je například i označení Němec, které je odvozeno od slova němý; byl to vlastně člověk, který vydává nesrozumitelné zvuky. Jestli byl někdy Němec chápán pejorativně, dnes už tomu tak není; jen málo uživatelů češtiny si uvědomuje původ toho slova (a když už, rozhodně ho nevnímá hanlivě), a sami Němci se jím nezneklidňují vůbec. Problém nastává ve chvíli, kdy příslušníci označovaného národa aletnonymum jako hanlivé vnímají. S takovými názvy se setkáme po celém světě, avšak v dnešní „politicky korektní“době se od nich často upouští a nahrazují se příslušnými autoetnonymy.

Dobrým příkladem jsou Laponci a Eskymáci. Původ výrazu Lapp není úplně jasný, ale uvažuje se o souvislosti se slovem „divoký“. Příslušníci etnika ho považují za pejorativní, a tak se vžilo autoetnonymum Sámové, přestože zeměpisné jméno Laponsko (Lappland) mnozí Sámové tolerují. Slovo Eskymák (Eskimo) údajně používaly některé kmeny pro své sousedy a dobyvatelé z jihu ho pak zobecnili na všechny kmeny. Výraz znamená buď člověka, který „vyrábí sněžnice“, nebo „jí syrové maso“. Dnes je výraz Eskymák také považován za nekorektní a nahradilo ho autoetnonymum Inuita („člověk“).

Kuriózní je situace kolem označení indián (v tomto případě už se nejedná o otázku pejorativnosti). Všeobecně se ví, že jméno vzniklo omylem, když si mořeplavci mysleli, že dopluli k Indii. Přes zcela zásadní nepřesnost se jméno zachovalo, i když přímo v USA se dnes dává přednost označení Native American (tedy „původní obyvatel Ameriky“). V češtině máme situaci ulehčenou tím, že pro obyvatele Indie máme speciální označení Ind (zatímco anglické Indian znamená jak Ind, tak indián). A ještě drobná poznámka pravopisná: do r. 1993, kdy vyšla poslední pravidla pravopisu, se psal Indián s velkým I. Antropolog Zdeněk Salzmann však upozornil na to, že indiáni by neměli být vnímáni jako příslušníci národa, nýbrž antropologické skupiny – indián by tedy měl stát na stejné úrovni jako běloch nebo černoch. Velké písmeno je namístě, až když mluvíme o členovi konkrétního kmene (Apač). Howgh.

Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český