Kulinární zprávy z prázdnin
Tak: letní dovolené už má naše rodina za sebou. A protože nepocházíme z domovské Prahy, stihli jsme za pár týdnů volna projet při výletech a návštěvách zase pěkný kus republiky.
Mrkli jsme se tak třeba do okolí Říčan (jež se podruhé v řadě staly dle žebříčku společnosti Deloitte nejlepším místem k žití v Česku), do Kouřimi, Písku, Strakonic, Náchoda, Jihlavy, Jičína, Sobotky, Jilemnice, Turnova, Olomouce (tak krásného univerzitního města s překvapivě nevalným umístěním až na 33. příčce!) či Prostějova, který obsadil nelichotivou 117. pozici v indexu měřené kvality života.
Dojmů či poznatků je vcelku dost (opravenější historická centra měst – často z peněz EU – či čilý ruch na tradičně skvěle značených turistických trasách), ovšem značná část prožitků je nevyhnutelně spojena s gastronomií a s letním osvěžením...
Zřejmým (a veskrze milým) trendem je nástup malých a regionálních pivovarů s rozličnými speciály, z nichž za vypíchnutí stojí kupříkladu jihočeské Chotoviny, Zhůřák či Raven z Plzeňska, jablonecký Volt, hanácký Kosíř, Topolský pivovar od Zlína, ale v přestálých vedrech pomohly i zavedenější značky už široce distribuovaného Matušky, turnovského Rohozce, Dudáka, Litovle, Primátora i Ježka. Pivní pestrost Česka LP 2019 je parádní.
Horší je to s jídlem. Po minulém Šinkansenu, který si to do pražského vydání LN svištěl z Českého ráje, se mi kolega svěřil, jak ho v témže regionu deptala stravovací nenápaditost: na menu bývá smažák, řízek, svíčková – a sem tam možná i nějaké těstoviny. A včera, už při redakční
pražské službě, si zase jiná kolegyně, jež projezdila Českosaské Švýcarsko, postěžovala, jak v prostředí malebné přírody a roubenek bývá k dostání takřka jen v alobalu zabalená houska s kebabem či gyrosem, maximálně pak snad kousek „pizzy“.
Člověk nemusí být zrovna zpovykaný Pražák anebo inspektor Pohlreich, aby jej nezarážela mdlost tolika restaurací, které rutinně nabízejí tuzemskou kulinární nudu... Přitom to není tak dávno, kdy celé oblasti hrdě vařily své chutné krajové speciality (typu krkonošského kysela či jihočeské kulajdy), které se – žel – smrskávají jen do pokusů s pizzou ozdobenou loštickými tvarůžky anebo v uniformní obarvenou vodu zahušťovanou moukou.
Rozdíly jsou extrémní: zatímco nám jičínský „grandhotel“drze servíroval (do otlučené misky) jakýsi vývar bez nudlí, bez masa, bez zeleniny i chuti, tak se běžná pivovarská hospoda ve Strakonicích vytasila báječnou polévkou nalitou ze servírovací misky i do nahřátého talíře.
Člověk nemusí být zrovna zpovykaný Pražák anebo inspektor Pohlreich, aby jej nezarážela mdlost tolika restaurací, které rutinně nabízejí tuzemskou kulinární nudu...
Prázdniny končí, vraťme se tu k zavedenému referování o vědě. Nová zpráva OSN vybízí lidstvo, aby nejedlo tolik masa a masných výrobků. „Nechceme lidem nakazovat, co mají jíst, ale pro klima i lidské zdraví by bylo přínosné, kdyby lidé v bohatých zemích konzumovali méně masa,“řekl magazínu Nature ekolog Hans-Otto Pörtner, jenž se podílel na studii akcentující dopady živočišné produkce na životní prostředí Země.
A druhá studie? Britští vědci dle listu Guardian zjistili, že ani pití více než pěti kafí za den zásadně neničí vaše cévy a srdce. Takže bez omezení: vzhůru do práce!