Šéfa Top 09 může zachránit jen Praha

Sociální demokracie a TOP 09 se významně liší – řadou proklamovaných politických hodnot, délkou existence, pohnutkami svého ustavení, členstvem i lecčíms jiným. Nicméně mají taky dost společného. Nejpodstatnější je vážný úpadek preferencí.

Ten, kdo je na tom hůř, je ČSSD. Její představitelé se již nepokrytě rozhlížejí, co lze ještě v rozkymácené straně využít k osobnímu prospěchu nebo kde nechal tesař díru do jiné partaje. Ale ruku na srdce, ani topka na tom není valně.

Například do Evropského parlamentu pronikla velmi těsně, takříkajíc o prsa. V něm za ní atypicky vysedává její předseda Jiří Pospíšil, který už párkrát měnil stranické barvy (několik

roků býval např. místopředsedou ODS) a v rámci mnohoobročnictví získal nedávno i křeslo na pražském magistrátu. Tam jsou topkaři členy nesnadné trojkoalice, jež má ve skutečnosti – nejspíše pro lepší čitelnost – hned pět různých členů.

Křečovitá spolupráce

Hlavní slovo v pražské koalici jak známo drží Piráti – subjekt, jehož bojové heslo „Pusťte nás na ně!“mělo vyjadřovat nespokojenost s dosavadními protagonisty moci: „ódéesáky“, „anoisty“a sociálními demokraty.

Pirátský primátor Hřib zatím do košíku dosti úspěšně sbírá hlasy liberálních voličů, když agituje proti Číně a zasazuje se za upomínku romského holokaustu či za duhový pochod. Rychle se tak mění v nejlákavější terč, cíl útoku nejzavilejších nepřátel – koaličních partnerů.

Metropolitní koalice se proto otřásá. Zatím jde jen o lokální výbuch, roznětka je však stylová – plyn. Respektive Pražská plynárenská, a. s., tedy posty a finanční zdroje. Mocenské provázání České pirátské strany s TOP 09, nejsilnější složkou Spojených sil pro Prahu, je očividnou křečí. Jejich stmelení na základě módního „étosu“Antibabiš–Antizeman, na nějž mnozí v metropoli slyší, je krapet málo.

Předák Pirátů Ivan Bartoš sice říká, že jsou „středovou liberální stranou“, jenže jejich úmyslně zamlžená paluba poskytuje prostor všem – od mírné pravice po radikální, anarchistickou levici. Té asi lahodí návrhy radikálních reforem, co mohou být stylové v Berlíně, ale nikoliv v nejbohatším regionu ČR. V Praze působí dokonce tak kontroverzně, až je někteří, včetně Pospíšila, označují za komunistické. Což mimochodem při pohledu na naši nejkonzervativnější parlamentní stranu, tedy KSČM, působí jako naprostý bizár.

Každopádně se Piráti usilovně tváří jako nositelé „nového větru do plachet“stagnujícího hlavního města. Vědí, že by z metropole na Vltavě mohli snadno doplout podstatně dál. Už napřesrok, při krajských volbách.

Praha rozhodne

Do nezmapovaných krajin míří i Pospíšilova partaj. Průzkumy veřejného mínění jí však nedávají velké naděje. Hranici pro vstup do europarlamentu zdolala výhradně díky „matičce Praze“, a když v ní tahá za hierarchicky i marketingově kratší provaz, není to dobré. Přinejmenším pro jejího předsedu, jenž si brousil zuby na primátorský řetěz a patrně si pořád ani náhodou nenechává zajít chuť. Zastínění v opěrném bodu znamená pak průšvih o to víc, že je vlastně skrytě ohrožen úspěch liberalistické koncepce, s níž se Jiří Pospíšil chopil roku 2017 spíše konzervativní topky. A logicky je tak v ohrožení i jeho předsednické křeslo.

V metropoli naposledy bodovalo hned několik formací pod značkou jakési alternativní svobodomyslnosti, včetně Prahy sobě – uskupení, které jsme dosud nezmínili, neboť představuje pouze „třetího vzadu“, který jen své spolukoaličníky vyzývá k pořádku. Jiří Pospíšil se tímhle rozložením sil octl v nepříjemné situaci. Stranu převzal od Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga, z nichž přinejmenším prvně zmíněnému se do politického důchodu ještě zdaleka nechce. Neváhal tak okopávat Pospíšilovy šéfovské kotníky hned chvíli po uzavření eurovolebních místností. Navíc do čela topky vytrvale prosazuje svého dalšího „bílého koně s rodokmenem“– konzervativního místopředsedu a senátora Tomáše Czernina.

Hlubší smysl bojů o Prahu se nabízí sám. Stávající předák právě deset let existujících topkařů si nesmí dovolit ztratit tamější voličskou podporu, sám by ztratil mnohem víc. Ve složitém souputnictví stran s nejasněnými a dokonce protichůdnými plány rozvoje hlavního města však opravdu nemá lehkou pozici.

Současná situace ale nejvíce ohrožuje hlavní město samotné. Tomu nepomůže, pokud bude i nadále Praha proti sobě.