O moru, najmě duhovém
Krakovský metropolita Marek Jędraszewski nedávno varoval před novým neomarxistickým duchem, který si přeje ovládnout naše duše, srdce a mysl. Tento mor už není rudý, ale podle jeho soudu duhový. Výrok vyvolal nevoli, také se mu však dostalo podpory, oficiálně se k němu připojil kardinál Dominik Duka. Ve svém prohlášení kromě jiného připomíná slova papeže Františka, že mávání vlajkou svobody v rámci revoluce zvyků a mravů vedla k duchovnímu a materiálnímu zpustošení bezpočtu lidských bytostí. Zároveň upozorňuje na papežovo přirovnání genderové teorie k ničivosti jaderné zbraně.
Katolická církev nemá v naší společnosti rozhodující autoritu. Upálila nám Mistra Jana (katolického duchovního), ve střetnutí
českých stavů s císařskou mocí stála na straně vyšší autority a setrvala po jejím boku až do neslavného krachu v roce 1918. Není tedy v obecné úctě, natož oblibě. Nicméně je to zřejmě jediná významná instituce, která zaujala jasný negativní postoj k… K čemu vlastně?
Ani Jędraszewskému, ani Dukovi zjevně nejde o něčí sexuální orientaci ani o oprávněné nebo neoprávněné požadavky sexuálních menšin. Na mysli nezbytně vytane homosexualismus, pojem vnesený do naší veřejné debaty před více než deseti lety Václavem Klausem a jeho lidmi. Tehdy byl přijímán jako projev klausovského zarputilého konzervativismu. Dnes ale je už zcela zřetelné, že jde o ideový proud s jasnými politickými přesahy. Duhová vlajka volně vlaje na budově magistrátu. Politik, který si žádá pochvaly, musí kráčet v čele průvodu Prague Pride. Politická váha údajně utlačované menšiny řádově převyšuje její skutečný význam ve společnosti. Diktuje si přepisování občanského zákoníku – které jiné menšině se to podařilo! A kdo nad tím vysloví podiv, nebo dokonce nesouhlas, riskuje mediální kamenování. Rozruch kolem nedávného „vlasteneckého setkání heterosexuálů“vyvolává obavu, že zde vzniká nový disent. Ten nebude policejně pronásledován, jako se to dělo disentu minulého režimu, ale co není, může být.
Obavy totiž budí to pomalé rozprostírání do šíře – a v tom opravdu ten proces připomíná nákazu. Jak papež, tak kardinál Duka správně poukazují na souvislosti politického homosexualismu s genderovou ideologií. A ta už na sebe nabaluje politickou váhu. Připomeňme si Istambulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách. Proti potírání násilí na ženách může soudný člověk cokoli mít. Ale konkrétní pasáže probouzejí ostražitost v člověku s totalitní zkušeností.
Heslem dne je odstranění stereotypů, přičemž i dělení populace na ženy a muže je označováno za stereotyp. Neomarxistického v tom není nic v tom smyslu, že by se Marx nejspíš divil tomu, co zde vzniká a nabývá na síle. Ale plíživé převzetí kontroly nad naším myšlením, to je zde jasně patrné. ONDŘEJ NEFF