Klaunův monstrózní pád
Slavný komiksový padouch Joker dostává v psychologickém thrilleru Todda Phillipse podobu štvance stíhaného duševní poruchou a krutostí okolí.
ivot přináší rozličná překvapení: při sledování Pařby na třetí z roku 2013, utrápeného závěru nadějně začaté komediální trilogie, asi málokoho napadlo, že jeho tvůrci Craig Mazin a Todd Philips za šest let, každý po svém, ohromí svět vybroušenými studiemi tísnivých případů lidského neštěstí. Craig Mazin vytvořil sérii Černobyl, která před nedávnem zvítězila v cenách Emmy, a Todd Philips dobyl festival v Benátkách s atypickou komiksovou variací Joker, jež nyní vstoupila do kin.
Muž, jenž se má v příběhu zasazeném na počátek 80. let minulého století v děsivého Jokera proměnit, budí dlouho zejména soucit: jmenuje se Arthur Fleck, žije s matkou, nechává se zaměstnávat agenturou jakožto klaun (spíš ovšem třeba živý poutač před obchodem) a sní o tom, že prorazí coby stand-up komik.
Především však trpí vyčerpávající duševní poruchou a v důsledku dávného poškození mozku propadá ve stresu nezvladatelným záchvatům zdánlivého smíchu. To mu přináší četná nedorozumění a konflikty a jeho už tak křehká osobnost je vystavována dalším a dalším traumatům. Přesto, že jej matka oslovuje Happy, nevzpomíná si, že by se někdy v životě cítil šťastný. To se stane snad až tehdy, když si jej v publiku populární televizní talk show všimne hvězda večera Murray Franklin a pozve jej na pódium. Smích, který při tom Arthur sklízí, však stejně není toho druhu, jaký by si přál.
Pistole u hlavy
Že se jeho bezmoc může rázem proměnit v opak, pokud bude v ruce držet zbraň, si Arthur uvědomí při náhodném konfliktu. A jelikož oběťmi jsou dobře situovaní mladí zaměstnanci korporace Thomase Waynea (tatínka budoucího Batmana), stane se z Arthurova činu i politická záležitost: mstitel v masce klauna se záhy stane pro veřejnost hrdinou a kultovní postavou rychle se šířícího hnutí. To ovšem Arthura zase tak moc nezajímá, touží totiž výhradně po osobním zadostiučinění. Bolestný princip stand-up komedie, totiž proměnit prožívané ústrky v legraci, uplatní svým vlastním, monstrózně vyšinutým způsobem.
Uchopením svého hrdiny i celkovou náladou se Philipsův Joker hlásí k portrétům revoltujících podivínů, jaké v 70. a 80. letech vykreslil především Martin Scorsese, ale můžeme sem započítat i Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem nebo třeba Carrie Briana De Palmy. Scorsese se zprvu na vzniku Jokera dokonce producentsky podílel; nejzřetelnějším pojítkem s jeho filmy je ovšem herecká účast Roberta DeNira, který tu ve zdařilém comebacku navázal na roli Ruperta Pupkina ze satiry Král komedie z roku 1982. Z tohoto snímku převzal Joker ústřední motiv outsidera, který se snaží proniknout mezi elitu showbyznysu. Tentokrát však De Niro, někdejší představitel úporného snaživce (jemuž se ale nakonec dostane satisfakce), hraje svůj tehdejší protějšek – etablovanou hvězdu talk show. De Niro je pochopitelně též tváří ještě slavnějšího (a rozhodně silnějšího) Scorseseho dramatu Taxikář z roku 1976. K tomu Phillipsův Joker odkazuje nejen gestem pomyslné pistole u hlavy, jímž tehdy Travis Bickle zakončil svou krvavou misi, ale zejména všudypřítomnou tísnivou atmosférou nehostinného prostředí moderního velkoměsta, která hrdinu formuje.
Nerušte sociální služby Arthurův propad do vražedného šílenství je nezadržitelný proces, ze kterého není jak vystoupit – a významnou roli v tom hraje skutečnost, že rozpočtové škrty paralyzovaly sociální služby a psychicky nemocný nešťastník se nemá komu svěřovat, ani kde brát léky. Sociální a politický komentář k povedným filmům z batmanovské mytologie neodmyslitelně patří a Joker (byť se v něm Batman vůbec neobjeví a Bruce Wayne je teprve malý kluk) v tom není výjimkou. Tady je Phillipsův snímek ostatně „nejkomiksovější“, co se týče přímočarosti a názornosti. Arogance elit, které ohrnují nos nad těmi „méně šťastnými“, je patřičně pobuřující a odsouzeníhodná. Na druhé straně příběh nešetří ani protestní hnutí, které si do čela staví duševně hendikepovaného člověka a nechává se ovládnout militantní lúzou.
Jádrem snímku je však osobní tragédie titulní postavy, která je podána vskutku hypnotickým způsobem. Joaquin Phoenix svého zmučeného hrdinu vybavil chlapeckou naivitou a zranitelností, kterou postupně překrývá temná zášť, až se Arthurova osobnost definitivně promění ve zvráceného Jokera. Z nutkavého smíchu, který svému nositeli způsobuje nešťěstí, vyzařuje hluboká, nesnesitelná bolest.
Tím nejdráždivějším je na Jokerovi nezřetelná hranice, po kterou je možné s hrdinou jít a ještě mu fandit. Diváci se tak nepochybně mohou dozvědět něco nejen o komiksovém podivínovi s poraněnou duší, ale především o sobě.
Joker
USA, Kanada 2019 Režie: Todd Phillips Premiéra 3. 10.