Rossini, brexit a nový vládce

Vdrážďanské Semperopeře měla minulý týden premiéru jedna z mých oblíbených oper. Cestu do Remeše (Il viaggio a Reims) napsal Gioacchino Rossini ke korunovaci francouzského krále Karla X. Poprvé ji hráli 19. června 1825 v Paříži.

Děj se odehrává v hotelu lázeňského městečka, kde se setkají význační lidé z vyšších tříd z celé Evropy, aby společně pokračovali do Remeše na oslavu korunovace krále. Pro nedostatek koní však nemohou jet nikam. Zůstanou v hotelu a uspořádají pořádnou oslavu, při níž každý zazpívá podle svých národních zvyklostí, většinou hymny. Velké evropské národy zastupuje básnířka z Říma Corrina, polská markýza Melibea, hraběnka Folleville a důstojník Belfiore z Francie, anglický generál Lord Sidney, španělský admirál don Alvaro, ruský generál Libenskof, německý baron Helmuth von Trombonok a italský sběratel umění don Profondo.

V Praze jsem tuto operu viděl naposledy v květnu 1999 v Národním divadle v podání operního souboru z Göteborgu a v režii Davida Radoka. Byl to zážitek na celý život, obecenstvo nadšeně tleskalo a nahlas se smálo, protože tolik komických situací, inteligentního humoru v kombinaci s brilantní hudbou a úžasnými pěveckými výkony se vidí málokdy.

Po dvaceti letech jsem však byl v Drážďanech svědkem něčeho jiného. Italská pokroková režisérka Laura Scozziová připravila interpretaci s důrazem na současnou politickou situaci v EU. Děj se odehrával v nějaké unijní instituci, asi v bruselské budově Berlaymont, v sídle Evropské komise. Kromě zpěváků a zpěvaček, kteří nosili klasické obleky a kostýmky úředníků, se na scéně objevovali i komicky vypadající „gumáci“. Postavy s maskami evropských vůdců: Boris Johnson, Emmanuel Macron, Matteo Salvini, Jarosław Kaczyński, Viktor Orbán, Pedro Sánchez, řecký premiér Kyriakos Mitsotakis a Angela Merkelová v zeleném saku a černých kalhotách. Objevil se i gumák Vladimir Putin, jako zlá kreatura s vypracovaným tělem, která ohrožuje jednotu EU.

Červenou nití nového nastudování byl brexit a situace ve Francii, podána prizmatem aktivity radikálního Hnutí žlutých vest. Chyběla však otázka nelegální migrace, která EU opravdu rozděluje.

Aby nás ta legrace jednou nemrzela

Jelikož Rossini operu napsal ke korunovaci krále, vrcholem této inscenace byl příchod nového vládce Francie, který má jakoby přijít po Macronovi. Na scéně se objevila zle vypadající a hrůzu nahánějící kreatura s děsivou maskou na hlavě, oděná do královského hermelínu. Líbilo se mi, že šlo o čistě symbolickou hrozbu, žádný skřet s tváří Trumpa či Putina. Z prsou římské básnířky Corriny, která měla na sobě šaty symbolizující vlajku EU, strhávala tato postava jednu zlatou hvězdičku za druhou. Když hodila na zem i poslední, odkráčela do horních pater budovy, odkud se dívala, jak se na ulici plné zlověstného kouře a nepořádku perou lidé. Přemýšlel jsem o tom, jak by vypadala tato scéna v případě, kdyby Cestu do Remeše napsal Rossini ke korunovaci německého krále. Jak by vypadal nový vládce Německa? Byl by to esesák? Nebo chalífa s turbanem či kefíjou na hlavě?

Ten, kdo si přišel na představení vychutnat skvělé árie, musel být zklamán, protože na scéně se odehrávalo tolik rušivých efektů (pohybující se „gumáci“, záběry demonstrujících žlutých vest na velkoplošné obrazovce, tlumočníci do znakové řeči a občas i hluk málo naolejovaného otáčivého jeviště), že bylo těžké soustředit se na hudbu a zpěv.

Kdo šel poprvé na Cestu do Remeše, musel být zklamán. Kdo ji viděl už mnohokrát, odešel spokojen, protože viděl něco nového, co ho nutí přemýšlet, třeba o budoucnosti EU. Viděl aktualizaci, na jejímž konci se nikdo nesmál, i když režisérka se snažila udržet žánr komické opery (dramma giocoso). Na začátku vtipná a hravá politická veselohra, ale s vážným vyzněním na konci, aby nás všechno to hahaha a hihihi jednou nemrzelo, protože může přijít někdo, kdo ve snaze udělat konečně pořádek nebude respektovat tradiční pravidla hry a stávající systém zcela rozvrátí.

Na novou Cestu do Remeše by si proto měli koupit lístek (39 až 106 eur) všichni europoslanci, členové Evropské komise, možná že by ji měli zhlédnout i čeští politici. A Česká televize by mohla koupit vysílací práva a představit ji širší veřejnosti.