Karlovka, a. s.
Za kolik haléřů si můžete koupit univerzitu?
Nejstarší a nejúspěšnější česká univerzita uzavřela partnerství s poskytovatelem nebankovních půjček – firmou Home Credit ze skupiny PPF Petra Kellnera. Jelikož se Home Credit stal „hlavním partnerem“Karlovy univerzity za pouhý půlmilion korun ročně, jelikož škola o smlouvě oficiálně nijak neinformovala a jelikož součástí dohody je podezřelá klauzule „Obě strany se zavazují zdržet se všeho, co by mohlo poškodit dobré jméno a pověst stran.“, vyskočil oheň až na střechu rektorátu. Zejména proto, že tato věta by mohla ohrozit svobodu akademického bádání.
Zatím se zdá, že hlavní problém je spíše komunikační, než že bychom byli svědky zločinného spolčení či útoku na akademické svobody. Sinologové z Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty jsou jedni z mála znalců Číny, kteří nejsou na výplatní pásce čínských firem. Někteří z nich neváhají kritizovat nejen praktiky čínského režimu, ale i českých firem podnikajících v nejlidnatější zemi světa, včetně Kellnerova Home Creditu. Proto ony obavy o svobodu bádání, které jsou snad zažehnány tím, že škola uzavřela smlouvu s českou pobočkou, nikoli mezinárodním obrem, a rektorát Univerzity Karlovy vyloučil, že by ústav mohl být jakkoli omezován ve svých výstupech.
Druhá část výtek směřovala k firmě Home Credit jako takové: může si univerzita zadat s někým, kdo půjčuje chuďasům a pak z nich peníze nemilosrdně vymáhá? Home Credit nemá zrovna oslnivou historii, dodnes vede tisíce exekučních řízení s klienty. Na druhou stranu otočil a dnes patří podle organizace Člověk v tísni mezi čtyři nejsolidnější poskytovatele, jehož podmínky jsou férovější než ty, jaké nabízí Komerční banka, Česká spořitelna či ČSOB. Dárců do vzdělání je v republice stále zoufale málo, univerzity neumějí pracovat s vděčnými absolventy a pravdou je, že miliardářů, kteří zbohatli pěstováním fialek, má země kritický nedostatek. Nemáme za sebou tři sta let kapitalismu, ale necelých let třicet a totálně čistí jsou vzácnější než jednorožci.
Některé věci se však přesto ukázaly zcela jasně: jak podivně jedná rektorát, za jak málo jsou školy schopné darovat své jméno a v neposlední řadě i fakt, že politická budoucnost jednoho kariéristy, t. č. stojícího v čele univerzity, je pravděpodobně definitivně v troskách.