Nové tváře, starý nacionalismus
Korupční stát, pubertální demokracie, takovými názvy častovali někteří komentátoři Kosovo. Stát, který nemá vlastní pořádnou armádu a není členem OSN. Nyní se zdá, že Kosovo překročilo svůj stín. Kosované odmítli ve volbách dosavadní politiky a zvolili „nové tváře“.
PRIŠTINA „Je tu všude spousta korupce, politici žijí z nespravedlivě získaných peněz, zatímco jiní lidé, kteří tvrdě studovali, nic nemají,“stěžuje si v kavárně v hlavním městě Prištině mladá ekonomka. Ona sama má štěstí, má práci, což zdaleka není samozřejmostí v zemi, kde je 27,5procentní nezaměstnanost a bez práce je polovina mladých. Ani tak není její nižší manažerská pozice žádný med a má jen krátkodobou pracovní smlouvu. Práce na dobu neurčitou jsou jen ve státním sektoru a tato místa jsou „rozebrány členy vládnoucích politických stran“. Vládní politici a jejich příznivci jsou navíc často i velcí soukromí zaměstnavatelé, jako v jejím případě. „Je třeba vyměnit politiky,“tvrdí. „Dělat politiku, která by vedla ke stejným či podobným příjmům pro všechny a zajistila výhody mladým lidem, protože více než polovině obyvatel země je méně než 30 let,“dodává. Právě tyto tužby stály za vítězstvím opozičních stran.
Nejsilnější stranou se ve víkendových volbách, které sledovali i pozorovatelé EU včetně českých, stala levicová strana většinových Albánců Vetevendosje s protikorupčním programem a kritikou politiků. Druhou nejsilnější stranou je liberální albánská LDK, která se ve svém programu zaměřila na mladé a také podporu místní ekonomiky. LDK je sice starou politickou formací a dlouhá léta byla ve vládě, ale podařilo se jí vytvořit dojem, že nemá se současnými vládními stranami moc společného. Mimo jiné díky tomu, že si jako svého kandidáta na budoucího premiéra vybrala třicetiletou Vjosu Osmaniovou, profesorku prištinské univerzity. V Kosovu je chápáno vítězství těchto dvou stran, které pravděpodobně vytvoří koalici, jako odmítnutí generace politiků spojených s bývalou Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK). K nim patří třeba dosavadní premiér a šéf strany AAK Ramuš Haradinaj či prezident Hašim Thaçi. Lidé oceňují, že kdysi bojovali za nezávislost na Srbsku, ale zároveň je mají za zkorumpované a nevzdělané.
Přitom to byla právě snaha části politické staré gardy a hlavně premiéra Haradinaje udržet se u moci, která vedla k jejich porážce. K volbám totiž vedla nevynucená Haradinajova rezignace. Premiér ji oznámil v červenci s tím, že pojede vypovídat před soud v Haagu, vyšetřující válečné zločiny v Kosovu v době rozpadu Jugoslávie, a že tam nechce být jako obviněný premiér, protože by to vrhlo špatné světlo na Kosovo. Ve skutečnosti šlo o to, že se část koaličních politiků chtěla Haradinaje zbavit. A tak premiér využil soud v Haagu (kde ostatně nakonec nebyl) jako záminku k vyvolání předčasných voleb a možnému posílení své pozice. Včetně toho, že se prezentoval jako pronásledovaný albánský nacionalista. V kampani pak „řešil“tři s tím spojená témata: vytyčení přesných hranic se sousední Černou Horou a s tím spojené „ztráty“území, ačkoliv jde, jak říkají v Kosovu zahraniční diplomaté, jen o „pár skal s kozami“.
Vytvoření kosovské armády, protože země má jen lehce vyzbrojené „kosovské bezpečnostní síly“, které nesmějí bez souhlasu mezinárodního společenství vstoupit do oblastí obývaných menšinovými Srby z obav před etnickou čistkou vůči Srbům (tady je dobré připomenout, že Kosovo vzniklo po zásahu NATO proti Srby ovládané jugoslávské armádě provádějící etnickou
inzerce čistku vůči kosovským Albáncům).
Nacionalistická nota přetrvává
A konečně smlouvu se Srbskem, která by měla vyřešit vzájemné vztahy a vést k uznání Kosova Bělehradem. Haradinaj tvrdil, že Srbsko odmítá dohodu, a proto jeho vláda uvalila stoprocentní cla na dovoz srbského zboží. Předvolebním heslem bylo „stoprocentní cla, stoprocentní Kosovo“a tuto rétoriku rychle převzali i ostatní albánské strany.
Předvolební kampaň tím posílila už tak silný nacionalismus propagovaný mimo jiné vítězem voleb, stranou Vetevendosje, a to bude komplikovat nové vládě dohodu se Srbskem a ostatními sousedy. Přitom tyto spory blokují možný vstup do EU a celní válka se Srbskem ruinuje kosovskou ekonomiku. Další dlouhodobě problematickou otázkou pak je možné sjednocení se sousední Albánií, dlouhodobý cíl Vetevendosje. Cíl nyní odložený, protože v zemi jsou stále mezinárodní jednotky a mezinárodní společenství něco takového nedovolí z obavy před dalšími možnými změnami hranic a případnými etnickými čistkami.
Většinoví kosovští Albánci se ale vnímají jako Albánci a sní o sjednocení. Na mítincích politických stran byla vidět jen albánská, nikoliv kosovská vlajka, protože jak říkají: „Jen tu červenou s orlem (albánskou) tu máme rádi.“Jenže tahle láska může vyvolat další krvavé problémy.