Podivní spojenci

Kurdové nefandí Západu, ale zradit je je hloupé

Zrada, Západ zradil své dobré spojence, rozléhá se v médiích poté, co Turecko zahájilo invazi na kurdská území v Sýrii. Vyjádření médií i některých politiků ohledně zrady skvělých spojenců ale nejsou tak docela pravdivá.

Syrští Kurdové, tedy příslušníci ozbrojených milic kurdské Sjednocené demokratické strany, která ovládá větší část syrského Kurdistánu, byli skutečně důležitými spojenci Západu v boji proti islamistům. Bojovali spolu s americkými a dalšími vojáky proti teroristické organizaci Islámský stát. Byl to ale sňatek z rozumu, ne z lásky.

Ideologie Sjednocené demokratické strany je směsí marxismu, socialismu, anarchismu a radikální ekologie. Samozřejmě s přimíchaným kurdským nacionalismem. Snem mnoha příslušníků této strany je provedení revoluce nejprve na severu Sýrie a potom na celém světě. Tedy nic, co by bylo dlouhodobě slučitelné se společností uznávající zastupitelskou demokracii, centralizovaný stát chránící práva menšin a tržní hospodářství. Jinak řečeno se Západem.

Ale ani Západ, ani syrští Kurdové neměli příliš na výběr v tom, s kým bojovat proti Islámskému státu, který ohrožoval oba dva. Se syrským diktátorem Asadem to bylo těžké, s Íránem to nešlo, irácká armáda se rozpadala. Vzniklo podivné spojenectví. Kurdové to ale vzali tak, že je USA budou za odměnu chránit i proti jejich tradičnímu nepříteli, Turecku. A Washington je v tom utvrzoval, když zastavil minimálně dvě připravované turecké invaze. Pak přišel obrat. Americký prezident Donald Trump dal od Kurdů ruce pryč a Turecko zaútočilo.

Kurdové to chápou jako zradu – a zrada to je. Co udělají dál, uvidíme. Kromě toho, že se brání invazi Ankary, se mohou dál radikalizovat a skutečně se snažit rozšířit revoluci mimo Kurdistán. Násilně. A zároveň tím „trestat“zrádce. V USA a možná i v Evropě, pokud se Evropa od Spojených států dostatečně nedistancuje. Zrada, byť podivných spojenců, se prostě nevyplácí.