Kaczyńského neúplné vítězství
To, jaké bude Polsko v dalších letech, ovlivní i prezidentské volby v příštím roce
Po polských parlamentních volbách jsou téměř všichni zároveň vítězi i poraženými. Vládnoucí Právo a spravedlnost i opoziční partaje si udržely současnou pozici, která je především nejistým příslibem do budoucna. Jedno je ale jednoznačné, nesmlouvavá politická polarizace z Polska nezmizí a Poláci zůstanou politikou rozděleni i po další čtyři roky.
Kaczyńského Budapešť je daleko…
Když Jarosław Kaczyński prohrál v roce 2011 parlamentní volby, tak s vědomím dalších čtyř let v opozici slíbil svým voličům, že „jednoho dne budeme mít Budapešť ve Varšavě“. Toto přirovnání se dnes často připomíná jako výraz politického souputnictví dvou národněkonzervativních lídrů. Kaczyński tím ale chtěl zejména říci, že jednou dosáhne ústavní většiny, kterou již tehdy Viktor Orbán disponoval.
Kaczyńského cílem je zásadnější proměna Polska, než na jakou se zmůže s prostou většinou křesel v parlamentu. Ústředním motivem jeho politické kariéry je přesvědčení, že polská transformace byla nedostatečná, vytvořila pouze slabý stát a Polsko je třeba zásadně proměnit, aby bylo připravené na budoucí výzvy. Bez změny ústavy to nepůjde a na ty sílu nyní nemá. Nesplnění vlastních cílů přiznal po prvním parlamentním vítězství v roce 2015 a ke stejnému závěru se jistě dopracoval i nyní.
Úspěšné sociální programy a rostoucí ekonomika – faktory, které Právu a spravedlnosti zajistily vítězství – jsou pro Kaczyńského pouhým nástrojem pro širší a zásadnější cíl, a tím je silnější Polsko. Na druhou stranu voliči, kteří Kaczyńského podpořili, tak neučinili jen kvůli jeho velkým snům o obrozeném Polsku, ale zejména protože podporují jím zvolené prostředky k jejich dosažení.
Sociální opatření na čele s programem 500+, příspěvkem přibližně 3000 korun nejdříve na každé druhé a další dítě, posléze na každého potomka, přinesly vládě oblibu. Předchozí kabinety rodinnou politiku opomíjely. Bývalý za Západě oceňovaný ministr financí Jacek Rostowski pak před volbami v roce 2015 opakoval, že na takové opatření jako 500+ nikdy ve státním rozpočtu peníze nebudou. Jenže Právo a spravedlnost je našlo. Polské veřejné finance navíc nebankrotují a vláda dokonce poprvé navrhla vyrovnaný rozpočet. 500+ je ale potřeba vnímat spíše jako symbol než jako finanční příspěvek. Řadě Poláků tento krok přinesl dojem, že na ně někdo z vlády myslí. Pro část společnosti to byla otázka pozvednutí její důstojnosti a za to se rozhodla vládu odměnit.
… a opoziční Budapešť ještě dál Zatímco maďarská opozice se po vítězství svého kandidáta v klání o pozici budapešťského starosty může po dlouhé době těšit z dílčího vítězství, jejich polští souputníci nahlížejí na výsledky voleb s hořkostí, ač zcela nepropadli. Opozice sice Polákům přislíbila, že nebude porušovat ústavu a právní stát, jako to dělalo Právo a spravedlnost, ale kromě toho o moc víc nenabídla. Oslovit nové voliče se jí tak nedařilo a její čísla se oproti roku 2015 prakticky nezvedla.
Její situaci navíc komplikuje nejednotnost. Zatímco ve volbách do Evropského parlamentu se většina relevantních opozičních uskupení sjednotila, před parlamentním kláním došlo k jejich dalšímu přeskupení. Nyní budou proti Právu a spravedlnosti stát v Sejmu čtyři subjekty sdružující zástupce více než deseti politických stran. Koherentní program tak jen těžko zvládnou vytvořit.
Další výzva však přijde již na jaře příštího roku, kdy Polsko čekají prezidentské volby. Polská hlava státu je silnější než jeho středoevropští kolegové. Disponuje suspenzivním vetem, díky kterému každý jím odmítnutý zákon musí v Sejmu přehlasovat třípětinová většina. A tu Právo a spravedlnost nemá. Pokud prezidentské volby prohraje, zavádění všech vládních programů se zkomplikuje, neboť bude vždy muset hledat dodatečné hlasy. Parlamentní volby sice skončily, ale okamžitě začíná kampaň před těmi prezidentskými.
Program 500+ je potřeba vnímat spíše jako symbol než jako finanční příspěvek. Řadě Poláků přinesl dojem, že na ně někdo z vlády myslí.
Starosti pro Věru Jourovou
Polsko navíc se staronovou vládou nebude chtít ustupovat Evropské komisi v zásadních otázkách změn svého soudnictví, kvůli kterým si popudilo i Evropský parlament a stalo se terčem kritiky z řady zemí. Proměna polských institucí včetně soudů jsou jádrem programu Jarosława Kaczyńského. Osud řízení o porušení unijních hodnot podle článku 7, které proti Polsku rozběhla končící Komise Jeana-Clauda Junckera, však záleží na vůli členských států. Ty by nyní musely ukázat na Polsko prstem, což se nikomu nechce. Komise – a možná tato práce padne zrovna na Věru Jourovou – tak může opakovaně připomínat, že Polsko unijní hodnoty porušuje, dokud se nenajde vůle členských států rozhodnout, nic se nezmění. A většina unijních zemí je přesvědčena, že EU má mnoho problémů, leč Polsko není mezi těmi nejurgentnějšími.