Kočování bylo dost. Berousek se usadí
PRAHA Do pochmurného říjnového rána se probouzejí zvířata a z maringotky vychází principál Jiří Berousek starší. „Ještě v noci jsem dovážel krmení, nejsou zaměstnanci,“říká s lehkou únavou v očích. Na pronajatém placu mezi paneláky v pražských Hájích postavil šapitó, v němž začalo poslední turné Národního cirkusu originál Berousek, jehož historie sahá až do roku 1862. Známý cirkusácký rod po řadu generací kočoval zemí, teď se jeho podstatná část rozhodla usadit.
i přístřešky pro velbloudy, buvoly, medvědy a další zvířata. „Dříve cirkus čítal kolem osmnácti provozních zaměstnanců, dnes máme tři,“říká principál.
Loni na podzim přišel Národní cirkus originál Berousek o ošetřovatele. „Někteří z nich pro nás pracovali patnáct let. A ze dne na den zmizeli,“líčí Berousek. Personální nouze je i jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodl usadit v nově budovaném zooparku v zimovišti u Českého Brodu. Vyjde ho to levněji než kočování. „Hodně práce zastane naše rodina, moje dcera dělá za tři lidi,“tvrdí principál a zastavuje u výběhu s lamami, který jako první trkne návštěvníka do očí. V ohradě postává stádo přibližně deseti zvířat, která zvídavým pohledem zjišťují, zda dostanou nějakou dobrotu. Vedlejší výběh s oslíky právě kydá ošetřovatelka. „To je na mrtvici, jen se podívejte,“rozčiluje se dvaasedmdesátiletý muž nad tím, že práce už měla být dávno hotová.
Artista a dělník v jednom Nedostatek provozních zaměstnanců je i důvodem, proč někteří artisté mají nově ve smlouvě, že musejí vypomáhat se stavbou šapitó a výběhů pro zvířata. Berouskem nabízenou show tvoří z poloviny kousky varietních umělců, druhou část vyplňují vystoupení zvířat. „V manéži vystupuje naše rodina, dále zaměstnáváme například sedm afroamerických artistů či klauna z Polska,“přibližuje principál a chlubí se, že jeho cirkus se po revoluci stal vůbec prvním soukromým v Česku. „Na ošetření zvířat je zapotřebí jen pár lidí, velké množství zaměstnanců je ale potřeba na stavění a bourání celého areálu či na převoz zvířat,“vysvětluje Berousek. Zaměstnance hledá prakticky neustále. „Přijmeme řidiče skupiny C a E i bez profesního průkazu. Hledáme i automechaniky, dělníky a ošetřovatele zvířat,“svítí na internetových stránkách cirkusu.
„Budeme na jednom místě, to nám ulehčí. O zvířata se postará hlavně naše rodina, nakrmíme je, vyčistíme a budeme mít hotovo,“dodává. V chystaném zooparku vyroste i šapitó, v němž budou vystupovat zvířata a artisté. „Program však zkrátíme, místo současných dvou a půl hodiny na přibližně 45 minut,“líčí principál s tím, že v cirkusovém stanu bude vystupovat už jen jeho rodina se zvířaty. „Tak to dělají na Západě a velice dobře to tam funguje,“říká s tím, že se malé návštěvnosti nebojí.
Betonové výběhy
Když vypravuje, velbloudi mu málem bourají železnou ohradu. Je kolem deváté hodiny a ošetřovatel právě veze do výběhu kolečko plné hlávek květáků. „Klid, Sultáne!“křičí na pěkně stavěného velblouda, který se dere ven.
Vedle v ohradě stojí na betonu, který tvoří podklad většiny výběhů, dromedáři, tedy jednohrbí velbloudi. Za nimi se tyčí mobilní přístřešek nastlaný pilinami, který musí mít ze zákona každá ohrada. Přirozená půda či písek ve zbytku výběhu chybí. Velikost ohrady stanovená vyhláškou ministerstva zemědělství se pro každé zvíře liší; například výběh pro tři velbloudy musí mít minimálně 150 metrů čtverečních a s každým dalším zvířetem by měl narůst o dalších 25 metrů čtverečních. Ohrada pro tři lamy musí mít nejméně 75 metrů čtverečních, výběh pro deset zeber 250 metrů čtverečních.
Berouska rozčiluje, že cirkusy spadají do gesce ministerstva zemědělství. „Po desetiletí cirkusy patřily pod kulturu. Patříme do kulturního odvětví, jsme artisté! Co máme společného se zemědělstvím?“diví se principál z cirkusu, jehož historie sahá až do roku 1862. „Z té doby mám první doloženou fotografii. Ale možná jsme fungovali i dříve,“tvrdí Berousek, který patří k šesté generaci slavné kočovnické rodiny. Podle něj cirkusům chybí zastání a tuzemská legislativa ztěžuje principálům podmínky pro existenci. „Vláda nám hází klacky pod nohy,“říká Berousek. „Přepravník pro zvířata tady bezprizorně stojí měsíc a já za něj musím zaplatit silniční daň, kterou platí přepravci zvířat. Oni s kamionem jezdí, zatímco já stojím na místě. Nikde jinde se to neplatí, jen v Česku. To nás zruinuje,“rozčiluje se. Silniční daň musí majitel cirkusu zaplatit za všechny přepravníky nad tři a půl tuny, kterých je na místě zhruba sedmnáct, celkem za ně zaplatí na dani skoro půl milionu korun ročně.
Naproti ohradě s velbloudy stojí poměrně malé klece, v kterých polehávají medvědi. Šestice hnědých šelem, díky kterým se Berouskův cirkus proslavil ve filmu Šest medvědů s Cibulkou, pospává a rozruch kolem krmení ji nijak nevzrušuje. „Medvědi si najdou jedno místo a leží. Spí i jeden na druhém,“líčí Berousek. Velikost klece stanovená resortem zemědělství pro duo medvědů s délkou těla menší než dva metry činí minimálně dvanáct metrů čtverečních.
Ve stáji s osmnácti koňmi zrovna zní z rádia píseň To musím zvládnout sám od Karla Gotta. „Ten nás podporoval,“neodpustí si Berousek poznámku k úmrtí hudební ikony. V mobilní stáji jsou ustájena různá plemena, od andaluských koní po bílé lipicány či arabské plnokrevníky. Lichokopytníci žvýkají seno ve vykydané stáji se slaměnou podestýlkou. Velikost boxů, ve kterých jsou koně ustájení, se nijak zásadně neliší od běžných maštalí. Nicméně výběh pro koně, který by mohl postrádat kdejaký jezdec, na místě není.
Drahé balíky sena
„Co to dnes stojí, to si nedovedete představit,“poznamenává Berousek k cenám sena a slámy. Loňské suché léto zapříčinilo, že cena balíku sena stoupla z průměrných 600 korun na dva a půl tisíce korun. „Letos zaplatím za balík přibližně 1200 korun,“tvrdí principál. Desítky balíků jsou vyskládané vedle stájí a u šapitó stojí přepravky se zeleninou a ovocem, včetně okurek, brokolice či jablek.
Z velkého stanu postaveného v sousedství stájí právě vychází slon indický a klidným krokem míří ke své ranní dávce krmení tvořené převážně květákem. „To je naše holka,“mazlí se Berousek s šestačtyřicetiletou Nairou, která je jediným slonem v cirkusu. Dává hlasový povel, ukazuje prstem nahoru. Pětitunové zvíře poslušně zvedá chobot a ukazuje cirkusový kousek, který diváci spatří při večerním vystoupení v šapitó, do kterého se vejde 900 platících diváků; lístek pro dospělého stojí 300 korun, dítě platí o třetinu méně.
Zájem diváků o vystoupení podle principála pořád je, byť na webových stránkách cirkusu visí zpráva, že vzhledem k velmi nízké návštěvnosti ve všedních dnech se ruší všechna středeční vystoupení. Berousek zároveň přiznává, že některá města cirkusy odmítají s odkazem na fakt, že v jejich manéži vystupují zvířata. „Třeba nám nedají povolení k vjezdu,“tvrdí. „Pronájem placu stojí asi 80 tisíc měsíčně, ale nevím to přesně, to má na starost manželka,“říká. Cirkus musí městské části zaplatit i určité procento z prodeje vstupenek. „Už nás to nebaví. Až se usadíme, bude klid. A ještě ušetříme, až polovinu ze současných nákladů.“
S aktivisty, kteří bojují za cirkusy bez zvířat, se Berouskova rodina prvně setkala loni při vystoupení na Letenské pláni v Praze. „Mohou za to média, cirkusům dělají špatné jméno,“nadává Berousek a ostře kritizuje novináře. Nejvíce ho naštvala loňská kauza zabíjení tygrů a nelegálního obchodu s nimi, o které se dle něj špatně informovalo. Případ se týkal Ludvíka Berouska, zakladatele Zooparku Bašť, který pochází z klanu Berousků. „Tento Berousek nemá s cirkusy nic společného, v životě v manéži nevystupoval,“tvrdí rozčilený principál. „Hrozně nám to uškodilo. Aféra spustila protesty, přitom my tygry ani nechováme!“