Stáří není žádná legrace
o němž jsou přesvědčeni, že si smrt zaslouží. Vlastimil (Jiří Schmitzer) přilétá z Ameriky za kamarádem a někdejším spoluvězněm Tondou (Ladislav Mrkvička) s jasně vytčeným cílem – popravit nelidského, ale přitom soudem osvobozeného prokurátora Mráze. Situaci ovšem komplikuje řada okolností: například to, že Vlasta je na vozíku a už na letišti mu sebrali pušku, že Tonda není o smyslu akce tak docela přesvědčen, a navíc se nemůže přestat starat o své dva psy nebo že se jeho auto rozpadá. Nakonec se ovšem oba muži, kteří si v minulosti museli poradit s úplně jinými, ale vlastně relativně stejně obtížnými překážkami, vydávají na heroickou cestu ve starém obytném voze a jejich cíl nabývá překvapivě reálných obrysů. Zároveň je mise dvou starých pánů tak zranitelná, že stačí drobnost – a všechno předchozí úsilí může přijít vniveč.
Výhybka ke komedii
Průběžná studie lidského stáří a s ním spojených limitů i odhodlané vzpoury proti nim je díky civilním výkonům Jiřího Schmitzera a Ladislava Mrkvičky v některých momentech strhující. Schmitzerův Vlasta, na nějž připadne větší díl zodpovědnosti za plánovaný úkol, je bojovník, který se pere s vlastním nepohyblivým tělem stejně urputně a se stejným odhodláním zvítězit, jako čelil před desítkami let nepřátelům ve válce nebo bachařům v lágru. Pohání jej ideál, ovšem vede jej realistický pohled na vlastní situaci, bez něhož by byl jako voják ztracený. Dokáže i neodolatelně klamat a mást protivníky, to vše ale s jediným cílem – dosáhnout spravedlnosti. Mrkvičkův Tonda zase představuje velmi reálný obraz člověka, jemuž přestávají stačit síly a nic v jeho životě už není stoprocentní, přesto je pro přátelství a společný cíl schopen obětovat prakticky cokoliv.
Výborně prokreslené postavy poslali autoři po odlehčené dráze, pro niž je příznačná scéna, v níž se staří kamarádi vydávají troufalým manévrem získat zbraň ukrytou před dávnou dobou na cizím statku. Tady se snímek zřetelně ocitá na komediální výhybce, která jej sice nadále vede po funkční koleji, ale už jej nepustí do oblasti, kam by se možná dostal, kdyby se o něco méně snažil diváky bavit nebo jim servírovat vypracované zápletky. V žádném případě se ale ani tak nejedná o žádnou podbízivou legraci za každou cenu. I ve zvolené podobě anekdotického a poněkud „televizního“příběhu Staříci dokážou nabídnout přesvědčivé pasáže a sdělit velmi důležité věci.
Je to divácky vstřícné a zároveň vnitřně silné vyprávění o mužích, kteří vědí, že svět už prakticky zcela patří jiným lidem a jiným konfliktům, oni však ještě potřebuji, i jako vzkaz pro ty další, uzavřít příběh své generace. Ve finále je v jejich jednání navzdory všemu přítomná jímavá, nezpochybnitelná, bolestně prožitou historií zformovaná důstojnost, která si probojovává cestu skrze tuto groteskní, neveselou štrapáci.
Staříci
ČR, Slovensko, 2019 Scénář a režie: Martin Dušek, Ondřej Provazník Premiéra 17. 10.