Hongkongský paradox

Peking i Trump nakonec dostali, co nechtěli

Komunistická Čína včera ostře odsoudila americké vměšování do záležitostí Číny v Hongkongu. Není to nic nového, až na to, že Peking tak dlouho kritizoval údajné americké vměšování do čínských záležitostí, až nakonec k pokusu USA ovlivnit chování Číny skutečně došlo.

V Hongkongu už několik měsíců probíhají demonstrace za demokracii a proti sílícímu čínskému vlivu na tomto sice čínském, leč autonomním území se širokou mírou svobod. Peking si stěžoval, že protesty jsou podněcované ze zahraničí. Ukazoval na Západ, USA a americkou tajnou službu CIA. Skutečnost byla ale jiná. Americký prezident Donald Trump odmítal prodemokratické hnutí podpořit a už v červnu dokonce slíbil čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, že o Hongkongu budou Spojené státy „mlčet“. Tedy dokud bude Čína ochotná jednat s USA o vzájemných obchodních vztazích.

Šlo o cynický obchod, kdy byly demokratické principy obětované za nejisté budoucí obchodní výhody. Problém byl ale v tom, že prezident Trump nemohl mluvit za americké zákonodárce. A těm se nelíbilo násilné potlačování prodemokratických demonstrací, obviňování USA či výhružky čínského prezidenta na adresu demonstrantů. Americká Sněmovna reprezentantů tak tento týden schválila tři zákony (brzy je potvrdí i Senát), podle kterých nebudou USA dodávat zbraně hongkongské policii a budou pravidelně posuzovat míru autonomie Hongkongu na Číně. Pokud ji Peking příliš omezí, Američané zruší speciální status Hongkongu, podle kterého se na jeho vývoz nevztahují americká cla na čínské zboží.

Pekingští komunisté si tak konečně mohou oprávněně stěžovat, že USA fandí protestnímu hnutí. Zároveň je to pro ně špatná zpráva a je to také dobrá zpráva pro prezidenta Trumpa, který se tomu bránil. Speciální status Hongkongu totiž umožňoval Pekingu částečně obcházet americké obchodní sankce, posiloval Čínu a oslaboval pozici Trumpa v obchodních jednáních s čínskými komunisty. Jsou to ale paradoxy.