Kdyby trakaře padaly

V jaderné energetice hledejme spojence ve Francii

Kdyby ještě žil Jacques Chirac, mohl by Andreji Babišovi říci, že propásl příležitost mlčet. Znělo by to sice arogantně, ale mělo by to smysl. Ve hře je energetická bezpečnost v době, kdy sílí tlak na rušení uhlíkových technologií. Rozuměj na odstavování uhelných a plynových elektráren, které vypouštějí emise CO2. Jde o to, zda mohou fosilní energetiku nahradit bezemisní zdroje jaderné i obnovitelné, nebo jen ty „sluníčkové“, využívající sluneční svit, vítr, vodní toky, vnitřní teplo Země a podobně. České možnosti vedou k závěru, že pro naši zemi je racionální si jadernou energetiku nejen ponechat, ale ještě ji rozšířit. Proto premiér ve středu horoval pro stavbu nových bloků. Jenže to doprovodil větou, „i kdybychom měli porušit evropské právo“.

To byl ten okamžik, kdy měl mlčet. Nebo třeba říci, „i kdyby trakaře padaly“. Ale v meritu věci měl premiér pravdu, což dokládá i dění v Evropě. Je třeba dbát na evropské právo, respektovat, že zakazuje státní podporu výstavby, a poučit se, jak se s tím vypořádaly rozestavěné elektrárny v Británii a v Maďarsku. Ale to hlavní pro energetickou bezpečnost je jinde.

Zvykli jsme si vnímat EU a evropské problémy skrze Německo, které ale právě v energetice poněkud zešílelo. V době, kdy je za ďábla pokládán CO2, prioritně zavírá bezemisní jaderné elektrárny, rozšiřuje ty uhelné, a ještě jiným káže o morálce. Třeba Francii zvažující stavbu šesti nových jaderných bloků. Německá vláda musí začít jednat s Francií, aby „se něco proti tomuto nebezpečnému šílenství podniklo“, řekla Sylvia Kotting-Uhlová, šéfka výboru pro životní prostředí ve Spolkovém sněmu.

To není spor mezi „vyspělým západem“a „ušmudlaným východem“EU. Je to spor mezi Francií sázející na jadernou energetiku a stále ideologizovanějším Německem, jež se zbavuje jádra, ale má dvakrát vyšší emise na hlavu a dvakrát dražší elektřinu než Francie. Toto jsou důležité argumenty, ne silné řeči o porušení evropského práva.