Pomoc na D1, ale i muži, který se chtěl zastřelit
PRAHA Stěží uvěřitelnému příběhu dala vzniknout nedělní konference zdravotníků v Praze. O heroickém činu tří uherskohradišťských záchranářů – Jiřího Vašici, Martina Mikloše a Jiřího Stušky –, kteří během návratu z kongresu pomáhali se záchranou aktérů těžké dopravní nehody cisterny na dálnici D1 na Benešovsku, při níž uhořel člověk, informovaly LN ve čtvrtek. Srazu mediků se však zúčastnili i dva další pozdější hrdinové – Patrik Cmorej a Táňa Bulíková. Společně pomohli zachránit devatenáctiletého mladíka, jenž se v neděli pokusil zastřelit v parku v Praze.
Bylo přibližně kolem deváté hodiny večerní. V Kongresovém centru v pražských Nuslích právě skončilo slavnostní zahájení pětidenního evropského kongresu urgentní medicíny, jehož se zúčastnily tisíce zdravotníků, když se ústecký záchranář Patrik a prezidentka Slovenské společnosti urgentní medicíny Táňa rozhodli vyrazit na nedaleký Vyšehrad.
„Panovalo velmi příjemné počasí. Musím uznat, že to místo na mě dýchalo velmi poetickou atmosférou, měla jsem chuť fotit si každou věžičku a rotundu,“ohlíží se Bulíková, jež do Prahy přicestovala poprvé po deseti letech.
Když se dvojice, která dlouhodobě spolupracuje, kochala výhledem na metropoli, zaslechla ránu. „V první chvíli jsme mysleli, že jde o petardu,“shodují se oba. Následně si ale všimli, že zhruba dvacet metrů od nich se z lavičky na zem sesunul mladík.
„Neváhali jsme a spolu s párem mladých lidí, kteří přispěchali k muži ještě před námi, jsme okamžitě začali s poskytováním první pomoci,“líčí Cmorej. Zjištění rozsahu zranění, provizorní ošetření, hlídání fyziologických funkcí a v neposlední řadě kontaktování záchranné služby. Dle ústeckého zdravotníka běžné úkony, jež by prý sami zvládli i zmínění laici.
Právě duchapřítomnost mladého páru, který shodou okolností měl u sebe lékárničku a deku, si medici pochvalují. „Těmto lidem patří daleko větší dík, protože byli vybavení a poskytli nám materiál, abychom mohli odborně pomoct,“říká Cmorej.
„Byli úžasní, velmi ochotní a nápomocní. Z praxe přitom máme zkušenosti s náhodnými svědky spíš takové, že často bývají až hysteričtí,“doplňuje Slovenka, již v minulosti ocenili Zlatým záchranářským křížem za celoživotní přínos. Postřeleného mladíka, který byl při vědomí a se svými zachránci komunikoval, sanitka převezla na ARO nemocnice Královské Vinohrady.
S poskytováním první pomoci mimo službu mají oba zdravotníci zkušenosti, ať už při dopravních nehodách, resuscitacích, či epileptických záchvatech. Ani jeden se však v civilu dosud nesetkal s tak závažnou situací, jakou představuje střelné poranění.
Zároveň si potvrdili, že pomáhat s „holýma rukama“je lehce frustrující. „Hned bychom chtěli kontrolovat životní funkce, jak jsme zvyklí – změřit tlak, natočit EKG, zajistit žílu, vyndat fonendoskop a poslouchat dýchání. Pak si však uvědomíte, že nic z toho nemáte,“popisuje Bulíková. „V tu chvíli věci, které máme běžně v sanitce, člověku chybí, přitom ví, že by s nimi mohl poskytnout péči na jiné, vyšší úrovni,“přitakává Cmorej. Oba však jedním dechem dodávají, že jsou profesionálové, a tak je pro ně jen otázkou okamžiku, než přepnou myšlení ve svých hlavách.