„Porevoluční dekáda byla úspěch, pak se to zvrátilo úplně opačně“
Hodnotí uplynulých třicet let bývalý prezident Václav Klaus. Přít prý se můžeme o to, jak daleko už jsme v té sestupné fázi Václav Klaus (78)
„Kuponová privatizace udělala čáru přes rozpočet zahraničním expertům, investičním bankéřům, kteří chtěli po listopadu 1989 pro své klienty, své firmy či sami pro sebe lacino získat majetek českých podniků,“obhajuje Václav Klaus projekt, o kterém se roky vedou spory. „Kuponovka“si kromě ocenění vysloužila i přídomky jako cesta k „tunelování“. V rozhovoru pro LN hlavní hybatel ekonomické transformace, bývalý ministr financí, premiér i prezident zdůrazňuje, že „její ambicí bylo umožnit českým občanům podílet se na privatizaci“. Připouští, že „diskutovat lze o tom, zda mělo vzniknout tolik investičních privatizačních fondů“.
a na privatizačním procesu. To byla dominantní, totální ambice. Ať teď někdo říká, že byla špatná. Budu se s ním hádat do konce svého života.
LN Co bylo z transformace nejriskantnější?
Každého metodologicky poučuji, že změna systému se nedá zužovat na jednotlivé body, které v něm byly. Šlo o transformaci jako celek a jeho politické prosazení. Pokud jde o body, klíčový byl samozřejmě 1. leden 1991 – liberalizace cen a zahraničního obchodu. Člověk nemohl odhadnout, co přesně po 40 letech zmrazených cen najednou udělá jejich uvolnění. Jaké budou řetězové reakce. Stejné to bylo se zahraničním obchodem, kde jsme žili s minimální devizovou rezervou. Předstupněm bylo nalezení devizového kurzu koruny, s nímž by se do těchto základních kroků šlo. A to jsem se strašlivě utkal – ne s Valtrem Komárkem v historii MMF se ministrovi financí podařilo poslat misi domů. Do té doby to bylo tak, že když mise řekla, padl třeba indonéský prezident. Ale já jsem měl takový odborný statut, že mise odjela a MMF nám pak poslal jiné lidi. To byl heroický úspěch. To, že ten „můj“devizový kurz vydržel až do roku 1997, tedy sedm či osm let, je známka toho, že jsme zvolili správně. Stanovení kurzu byla klíčová věc, z níž člověk nespal.
LN Co se v rámci ekonomické přeměny nejvíce povedlo? A co naopak ne?
Nemám pocit, že jsme měli něco udělat úplně, úplně, úplně jinak. Nediskutujme o tom, jak se do zákona o tom či onom nedostala věta, kterou navrhli různí Rychetští nebo Zemanové. Klíčové bylo, že jsme udrželi transformační elán a směřování mnoho, mnoho let. Do doby, než se to začalo politicky lámat. Než si naši koaliční partneři lidovci Jestli v tom či onom zákoně mělo být to či ono, to nevím, to se nedá říct.
LN Můžete uvést konkrétní příklad?
Můžeme diskutovat o tom, zda bylo rozumné, aby vzniklo tolik investičních privatizačních fondů. Mě tohle vůbec nenapadlo. Říkal jsem si, proboha, pochopí všichni lidé, jak nakládat se svými kupony (investiční kupony s investičními body na nákup privatizovaného majetku, které si občané mohli v počtu 1000 bodů v každé ze dvou privatizačních vln koupit spolu s kuponovou knížkou za 1035 korun – pozn. red.)? Tenkrát jsem svolal bankéře, zda by velké banky neměly založit privatizační fond. Byla by to šance pro tetičky z Orlických hor a babičky ze Šumavy, aby samy nezacházely s kupony, ale mohly říci, dáváme je do tohoto fondu, udělejte to za nás. Tak jsme připravili zákon o fondech. A co se nestalo: údajní liberálové totálně rozvolnili všechny podmínky pro založení fondu. A já jsem se mohl uvztekat. Prohrál jsem. A fondů byly desítky. Některé z nich si to vůbec nezasloužily. A teď se zeptejme: čí to byla chyba? Ano, já jsem byl v té době předsedou vlády. Ale strašlivě jsem s tím bojoval. Takže: je to moje chyba? Proto myslím, že nemá cenu takhle hledat jednotlivosti.
LN Proč stát tak dlouho čekal s privatizací velkých bank?
Úvaha o tom, že by bylo možné zprivatizovat banky, prodat je zemanovsko-sobotkovsky za korunu a pak teprve začít privatizovat tisíce malých, středních a velkých podniků, to je dětinský názor. Je jasné, že banky musely přijít na řadu v nějaké pozdější fázi. My jsme opravdu nejprve potřebovali malou i velkou privatizací odstátnit gró české
Před rokem 1989 bankovní úředník
■
a prognostik.
Po revoluci coby symbol ekonomické
■
transformace země federální ministr financí (1990–1992), předseda vlády (1992–1997), šéf sněmovny (1998–2002) a prezident (2003–2013).
V roce 1991 jeden z klíčových zakladatelů
■
Občanské demokratické strany, jako její první předseda ji vedl až do roku 2002.
Je ženatý, má dva syny a sedm vnoučat.
■
Jeho choť Livia je ekonomka a diplomatka.
ekonomiky. Dětinský, hloupý názor, nejvíce hrála ODA s panem Kalvodou v čele. On tomu opravdu nerozuměl.
LN Mluví se o tom, že dnešní montovny a nízké platy jsou výsledkem privatizačních chyb.
To je naprostý nesmysl. Odlišme vlastní transformaci a privatizaci od postprivatizačního a posttransformačního období. To jsou úplně jiné fenomény. Dominanci montoven vytvořilo preferování zahraničních vlastníků oproti českým a investiční pobídky směřované k tomu, aby k nám přicházely nejrůznější firmy ze Západu.
LN Je Česko montovnou?
Já bych to slovo nikdy nepoužil. Je to urážka celé řady kvalitních českých podniků. Každý hledá svou komparativní výhodu a produkt, který je schopen vyrobit a prodat. Říkat tomu nafoukaně a silácky montovna, to je urážka. Nemám k tomu co dodat. Že se mi nelíbí, jak vznikají podél dálnic obrovská překladiště, no dobře. Já jsem tohle nediktoval a ani jsem to nechtěl. A také to vzniklo až dlouho po nás.