Rusko se snaží obnovit ztracené pozice v Africe
SOČI/PRAHA Koncem loňského roku navštívili Madagaskar tři Rusové s turistickými vízy: podnikatel, obchodník s diamanty a politický lobbista. Jak později informovala BBC, nabízeli některým z kandidátů v prezidentských volbách peníze výměnou za to, že odstoupí a podpoří Andryho Rajoelinu, který pak skutečně zvítězil. Trojice ale vyvolala pozornost policie a ta ji ze země vyhostila.
Všichni tři podle britského deníku The Guardian patřili do struktur miliardáře Jevgenije Prigožina, který řídí rozsáhlé impérium „černého“vlivového sektoru sestávajícího z trollů, hackerů, lobbistů i soukromé Vagnerovy armády. Právě těmito nástroji už Moskva nějaký čas nenápadně dobývá Afriku, vedle transparentních metod jako obchodní spolupráce a diplomacie.
Toto úsilí vrcholí konferencí v černomořském letovisku Soči, které se dnes a zítra účastní lídři 40 z 54 afrických zemí.
Přišla nová konkurence
V Africe se před lety čile angažoval Sovětský svaz. Na prvním místě byl dovoz zbraní, sovětských byly tři čtvrtiny všech tanků na kontinentu a útočná puška Kalašnikov se dostala až na vlajku Mosambiku. Na sovětských univerzitách studovalo na 20 tisíc Afričanů a Moskva tahala i za politické nitky.
Po pádu Sovětského svazu rušilo následnické Rusko v Africe ambasády a vyklízelo pozice. Vracet se nenápadně začalo kolem roku 2014 díky své expanzivní politice i kvůli hledání odbytišť z důvodu západních sankcí.
„Afrika má ohromné zdroje a je ekonomicky velmi lákavá,“řekl v rozhovoru agentuře TASS prezident Vladimir Putin. Podle něj není cílem přerozdělování bohatství, ale férová spolupráce. „Nejsme Sovětský svaz, nemáme ani ambice, ani možnosti, ani zdroje,“konstatoval pro agenturu AFP bývalý diplomat Jevgenij Korendjasov, působící v Ústavu afrických studií na Ruské akademii věd.
Sovětské pozice však mezitím obsadili jiní – Čína, Spojené státy a některé evropské země. Rusko tak musí hledat bílá místa v jeho tradičně silných oborech jako jaderná energetika, zbraně, těžba nerostů a vojenství.
Atom, zbraně a vliv
V Egyptě budují ruské firmy elektrárnu al-Dabá se čtyřmi výkonnými reaktory VVER-1200. Současně ale ruský stát stavbu z 85 procent financuje, provoz elektrárny bude minimálně deset let zabezpečovat personálem a po celý její životní cyklus palivem. Podle Putina jde sice o půjčku za podmínek běžného mezinárodního úvěru, je ale zřejmé, že se podařilo přinejmenším do určité míry si téměř stomilionovou, strategicky umístěnou zemi připoutat. Ruská státní agentura Rosatom podepsala memoranda i s Nigérií a Etiopií, pro menší země jsou ale stávající ruské reaktory příliš velké.
Hladce se vzhledem k tradici prodávají zbraně, kde je největší zájem o stíhačky, obrněné transportéry a ruční protiletadlové střely. Podstatné investice Rusko vynakládá i do geologického průzkumu nerostů. A pak je tu vojenství, neboli zajištění si strategických pozic.
Podle amerického Institutu pro výzkum válek (ISW) Rusové vojensky spolupracují s 27 africkými zeměmi. Oproti tomu Američané mají na kontinentu 34 základen. Skutečně významné je ale pro Rusko partnerství především ve Středoafrické republice a Libyi, kde se angažují jak oficiální vojenští poradci, tak žoldáci a vše směřuje k trvalejší vojenské přítomnosti.
Prosazování zájmů rozhodně není v tvrdé konkurenci jednoduché, Rusko například na poslední chvíli přišlo o možnost si vybudovat základny v Súdánu a Džibutsku. V prvním případě kvůli převratu, ve druhém se pak proti ruské přítomnosti na poslední chvíli postavila místní vláda, kterou zřejmě přesvědčili strategičtí soupeři Moskvy.
Diskusi k tématu čtěte na straně 11