Shakespeare není posvátný
Herec Oliver Chris se představí v přenosu Snu čarovné noci z londýnského Bridge Theatre
Čtyřicetiletý anglický herec se objevil v několika populárních seriálech jako Kancl a s úspěchem si zahrál prince Williama ve hře Král Karel III. zfilmované pro BBC. České publikum ho však paradoxně může znát nejvíc z divadla – díky cyklu přenosů NT Live, který ho už ukázal jako gangstera ve frašce Sám na dva šéfy, Orsina v romantické komedii Večer tříkrálový a Engelse v komedii Mladý Marx. Tento čtvrtek se v pražském kině Aero představí jako Oberon v Shakespearově Snu čarovné noci – pronášet při tom ovšem bude repliky napsané původně pro Titanii.
LN Sen čarovné noci je už vaše čtvrtá zkušenost s NT Live. Jak jiné je pro herce představení, které zároveň snímají kamery?
Oni na to jdou chytře. Máme s kamerami pár zkoušek, abychom si na ně a jejich blikající světýlka zvykli, a během představení už si jich ani nevšímáme. NT Live chce naštěstí na plátna zachytit divadelní zážitek, ne natočit film. A dělají to tak, abychom nemuseli nic měnit.
LN Viděl jste někdy své NT Live? Sám na dva šéfy se nedávno opakovalo.
Já se na sebe nerad dívám, takže ze Sám na dva šéfy jsem viděl jen úvod. Jakmile se má postava dostala na jeviště, musel jsem odejít. Když v něčem hrajete, žije to ve vaší paměti, ve vašem těle, a když pak to představení vidíte na plátně, nevypadá tak, jak ho znáte. Já si proto ponechám své vzácné vnitřní vzpomínky a nechám svět, ať si mé inscenace užije zvenčí.
LN Jaké máte vzpomínky na Sám na dva šéfy, moderní verzi klasiky Sluha dvou pánů převedené do Anglie roku 1963?
Skvělé. Začali jsme tu hru hrát v roce 2011, kdy jsem na divadle teprve začínal, předtím jsem strávil deset let v televizi. A ze Sám na dva šéfy se stala naprosto šílená, kouzelná, radostná inscenace, kterou zbožňoval celý svět. Kdykoliv si na to vzpomenu, zahřeje mě u srdce.
LN Režisér Nicholas Hytner vás herce prý musel krotit, abyste na jevišti moc nebláznili...
Jakmile jsme si text zažili, začali jsme improvizovat a poněkud zlobit. Třeba ve scéně velké večeře James Corden občas vylil džbán vody na mě a já ho za to postříkal hasičským přístrojem. A podobné blázniviny. Pokud někdo udělal chybu, druhý se toho hned chytil, pořád jsme se snažili ty druhé rozesmát a často jsme se smáli tak, že jsme chvíli nedokázali pokračovat. Problém byl, že publiku se to líbilo. Ale občas jsme se snažili zůstat profesionální.
LN Nicholas Hytner je i skvělý režisér Shakespearových her, protože v nich stále dokáže něco objevit. Jeho Sen je nejen hodně vtipný, ale i laskavý k lidské omylnosti a bláznovství. Vy jste si už jednou ve Snu čarovné noci zahrál, v režii Sira Petera Halla. Jak moc tehdy ta hra působila jinak?
Nick a Peter, který bohužel už zemřel, byli hodně jiní a ty inscenace se také dost lišily. Peterova produkce byla hodně klasická a já v ní nehrál Oberona, ale Špulku. Což jsem miloval, protože má verze Špulky lidi zaujala, získala mi první práci v Národním divadle a navíc se do mě každý večer zamilovala Titanie, kterou hrála Judi Denchová!
Já se při tom zamiloval do této hry. Inscenuje se často a lidi jsou z ní někdy už unavení, jenže je to opravdu zatraceně dobrý kus. Magický, jeho vtipy jsou stále vtipné, romance stále dojemná, drama stále vzrušující. A Nick se v geniálním prostém tahu rozhodl prohodit role Oberona a Titanie. K výměně pohlaví nyní na divadle dochází často. Ale tady se díky tomu spojily tři poměrně oddělené příběhové linie a proměnily celou hru v alegorii, v jeden příběh o pochopení, co to je milovat, tolerovat a přijmout ostatní. Myslím, že i proto náš Sen zaznamenal takový úspěch. Ani u Sám na dva šéfy jsem necítil tolik euforie od publika jako tady.
LN K tomu jistě pomohlo, že Sen se hrál uprostřed diváků, jako zčásti imerzivní divadlo. Pro publikum byl zážitek intenzivnější a když jste jako Theseus pronesl poznámku, že i představení řemeslníků je imerzivní, následoval výbuch smíchu. Jaký to byl pro vás zážitek?
Tu poznámku jsem zaimprovizoval, obávám se, že duch Sám na dva šéfy ve mně pořád žije. Ve Snu se objevuje i pár dalších podobných extra replik, naštěstí jsme nemuseli být k Shakespearovi přehnaně uctiví. A mít publikum tak blízko bylo úžasné. Bez něj přece představení neexistuje, takže za mě čím jsou diváci blíž, tím lépe, chci o nich vědět. Jsme na jevišti od toho, abychom s nimi sdíleli příběh.
LN Nyní znovu pracujete pro Národní divadlo, s Richardem Beanem, který zmodernizoval Sluhu dvou pánů do Sám na dva šéfy, prý předěláváte komedii Richarda Sheridana.
V Národním se bude hrát od května a jmenuje se Jack Absolute Flies Again. Je to komedie, zmodernizovaná verze staré restaurační hry Rivalové, kterou jsme přemístili do časů bitvy o Británii. Tam bojovalo i hodně českých pilotů. Ti tedy bohužel ve hře nejsou, ale mluví se o nich, stejně jako o Polácích.
LN Budete tam i hrát?
Ne, není tam pro mě žádná role. Z nějakého důvodu jsem si ji tam nenapsal, což je trochu hloupé, co? No, holt si nevydělávám tím, že jsem chytrý.
Autorka je filmová a divadelní publicistka