Tohle město je jen pro turisty
Tak jsme si onehdy řekli, že se zase jednou projdeme po místech nám milých v okolí našeho bydliště. I vyrazili jsme na Petřín. Lanovka samozřejmě nejela, ale my jsme stejně chtěli per pedes. Podél tu a tam posprejované zdi oddělující Seminářskou zahradu od Lobkovické a Schönbornské až k rozhledně. Po nových betonových schodech jsme minuli zanedbanou nádrž obehnanou červenou páskou a už stojíme na vršku. Vítá nás obrovská prosklená restaurace, která vznikla ze staré rozvodny Českých radiokomunikací, z níž se dříve mimo jiné také fízlovaly blízké ambasády. Mohla se klidně zbořit, uvolnění okolního prostoru by rozhledně jen prospělo, už tak je tam zvláštní skrumáž objektů a v Praze se běžně bourá mnohem cennější industriální architektura. I když přestavba není špatná a jinde by mohla i vyznít, tady je doslova narvaná na rozhlednu. A jak zjišťujeme, je téměř prázdná.
Posuneme se dál přes sad na nádvoří Strahovského kláštera. Jsou tu vesměs turisté, většinou z Asie. Jedni takoví právě platí a odcházejí, sedáme si na jejich místa a v mžiku je tu pingl a vyhazuje nás. Stůl prý je rezervován, ale můžeme si prý někam přisednout. Paráda. Odcházíme a marně se snažím představit si, že by mě třeba v Itálii nebo ve Francii vyhodili z restaurace, kde si chci něco dát, jelikož pingl usoudil, že tam asi neprojím majlant. Skulíme se na Pohořelec a tam, kde dlouho vzdorovaly obyčejné Potraviny, je dnes trochu ušmudlaný bufet, lidovka se židličkami. Dvě mrňavá kafata asi za 150 korun, a kdybychom chtěli jeden dílek (sic!) obyčejného sýrového quiche, tak ten je taky za 150. Prodavačka je milá, úslužná a hovorná Ukrajinka a skoro se nám za ceny omlouvá a vysvětluje, že je to opravdu čerstvé a domácí. Opáčím, že jí ho celý upeču za padesátikorunu. Otráveně se suneme dolů do města podél krámů s hnusným tovarem a ještě dvakrát se pokusíme o vstup do restauračního zařízení. Jednou nás vyhodí z prakticky prázdné zřejmě pračky peněz kvůli našemu stařičkému a hodnému pudlovi, který by prý obtěžoval hosty, a podruhé nám zase spadne čelist z předražené nabídky opět utilitárně přizpůsobené pro turistickou klientelu.
Když pak na Malostranském náměstí vidím stánek s pitomými a vysušenými „staročeskými trdelníky“, které jsou asi tak staročeské jako kebab, ale turisté se jimi cpou jak šílení, protože si na internetu přečetli, že je to zdejší „echt“specialita, skoro bych řvala vzteky.