Zasloužená připomínka
Pražské nakladatelství Galén nepolevuje nejen ve vydávání nových nahrávek, ale ani v mapování historického odkazu velkých osobností české písničkářské scény. Tentokrát došlo ve velkorysé reedici pěti CD na muže možná poněkud přehlíženého, ale v některých ohledech naplňujícího obsah označení „kultovní“.
Třeba v tom smyslu, že stál na počátku kariéry mnoha daleko slavnějších kolegů. V obsáhlém bookletu pětialbového boxu vzpomíná kromě Pavla Dobeše, Radka Pastrňáka, Slávka Janouška nebo Jiřího Černého také Vlasta Redl: „Pepa byl první, kdo mě na festivalu v Hulíně před třiceti lety vytáhl na jeviště. (...) To on ze mne vlastně udělal písničkáře, sám bych k tomu nikdy nenašel odvahu.“
Něco podobného by mohl napsat – byť sem nenapsal – také Jaromír Nohavica. Historka o tom, jak právě Streichl vytáhl roku 1982 na pódium Folkového kolotoče k vůbec prvnímu veřejnému vystoupení svého kamaráda a přepustil mu kus svého hracího času, je ale snad dostatečně známá.
Box, vyvedený výtvarně do různých odstínů modré, tedy příznačně k převládajícímu žánru blues, jemuž se Streichl věnoval, přináší reedice čtyř řadových alb, která písničkář za svého života vydal.
To vůbec první vyšlo v roce 1990, to už mu bylo jedenačtyřicet, pod názvem Samota, samota... Jedná se o utajený klenot českého bluesového písničkářství, i proto, že se na nahrávkách podílela skupina ASPM, tedy Jan Spálený,
Petr Kalandra a František Havlíček, a prvně jmenovaný všech dvanáct písní aranžoval.
Následující album je o pět let mladší a nese název stejný jako kapela, kterou Pepa Streichl v té době vedl, Truc Blues, jejímž členem byla další legenda ostravské hudební scény, kytarista a houslista Richard Kroczek st. Ten hrál i na albu Blues Bazzar z roku 1998, zajímavém nejen podílem Víta Sázavského za mixážním pultem, ale také oproti předchozím i budoucím titulům mírně zvýšeným podílem česky otextovaných amerických bluesových standardů v repertoáru.
Na další album Za dveřmi si Pepa Streichl musel počkat bezmála deset let, do roku 2007, jedná se ale o ucelenou autorskou výpověď v tušení možného předčasného konce (zdravotní problémy měl Streichl už od 90. let, kdy přežil silnou mrtvici a musel se znovu učit pohybovat, mluvit, zpívat i hrát na kytaru, což byl neuvěřitelně úctyhodný výkon).
Poslední disk tvoří dvacet archivních koncertních záznamů a domácích demonahrávek, které tuto zajímavou osobnost, jež odešla roku 2013 ve věku pouhých 63 let, dokreslují.