Ochranná zóna

I Evropa už uznává vedoucí roli Ruska v Sýrii

Vnoci na dnešek vypršelo příměří v severní Sýrii. Příměří, na něž přistoupilo Turecko vůči Kurdům, vyhovovalo syrskému Asadovi i Západu. Co bude dál? Turecko se zaklíná, že s Kurdy vyjednávat nebude, a trvá na stažení jejich milicí od turecké hranice. O Kurdech mluví výhradně jako o teroristech, čímž míří hlavně proti Západu. Chce francouzský prezident Macron příměří prodloužit? Radí se o tom s Putinem? „Macron se stýká s teroristy,“odpoví Erdogan, „a skrze Putina nám chce předat návrhy teroristů.“

Na tak drzé čelo nemá Evropa adekvátní odpověď. Má-li ji někdo, tak Rusko. Na včerejším setkání s Putinem turecký lídr nic nedohodl, ale mluvčí Kremlu to řekl jasně: Turecko potřebuje k rozmístění svých vojáků v Sýrii souhlas vlády v Damašku (jako by z toho zaznívalo: takový, jaký máme my). A ten Turecko nezíská, což ví každý, kdo jen trochu sledoval tureckou podporu protiasadovským islamistům. A pro jistotu to na Erdoganovu adresu zopakoval sám Asad: „Je to zloděj, který vykradl továrny, ukradl obilí a benzin a teď krade území.“

Z toho všeho plyne, že Západ – po stahování USA – nemá vůli ani sílu, aby v Sýrii zasáhl sám. Evropa de facto uznala vedoucí roli Ruska, když Macron zavolal Putinovi a německá ministryně obrany Kramp-Karrenbauerová (CDU) navrhuje zřídit ochrannou zónu, v níž by kurdské civilisty společně hlídali vojáci Turecka, Ruska a Německa.

Takže ve vzduchu visí otázka ochranné zóny. Problém může být v tom, že každý si pod ní představí něco jiného. Prioritou Turecka je to, aby ochranná zóna izolovala kurdské milice. Podle Evropy má chránit kurdské civilisty. Ale možná rozhodne to, co si pod ní představí Rusko. Prioritou ruské politiky v Sýrii je uchovat její státnost, celistvost a ruský vliv v ní. Pokud se Rusko dohodne s Asadem na tom, že Kurdy „zobchoduje“jako syrské občany, mohla by Erdoganova kosa narazit na Putinův kámen. A nemají-li Kurdové lepší kámen k dispozici, možná se s tímto nakonec spokojí.