Charismatický dirigent vyzval k vzájemnému dialogu

Není jisté, zda umění může ovlivnit chod dějin, je však jistější, že tak může učinit umělec. Jako se tomu stalo na podzim roku 1989 v NDR, kdy se tento satelit Sovětského svazu chystal slavit výročí svého vzniku.

V té době však tento uměle vytvořený stát procházel ekonomickou a zejména politickou krizí. Od počátku září každé pondělí nespokojení obyvatelé NDR vyjadřovali v Lipsku při demonstracích kritiku režimu. V říjnu tyto protesty eskalovaly. Ostatně 6. října přijel na oficiální návštěvu Michail Gorbačov. O den později se zúčastnil „oslav“40. výročí NDR. Dostalo se mu na nich lepšího přijetí, než představitelům Honeckerova hroutícího se režimu.

I pod tímto dojmem se o příštím pondělí, tedy 9. října 1989, očekávala v Lipsku více jak sedmdesátitisícová účast demonstrantů, proti nimž stále více bezradnější režim povolal policejní a armádní jednotky, které ostatně proti protestujícím již v některých případech zasáhly.

Ve vzduchu visela obava z opakování masakru z Náměstí nebeského klidu v Pekingu. Právě tehdy Kurt Masur, světoznámý dirigent lipského Gewandhausorcherstru, inicioval prohlášení, v němž občany a bezpečnostní složky vyzval k vzájemnému dialogu. Podpořila ho část realisticky uvažujících stranických funkcionářů, i díky nim charismatický Kurt Masur prezentoval tuto výzvu v rozhlase.

Zasloužil se tak o to, že připravené bezpečnostní složky nakonec proti protestujícím nezasáhly. Navíc učinil z Gewandhausu místo, na němž se jako na neutrální půdě setkávali k diskuzím lidé z obou táborů. I díky tomu 16. října 1989 Lipsko zažilo od roku 1953 největší, více jak statisícový protest proti režimu. Dny NDR byly již nenávratně zpečetěny.

Autor je historikem ÚSTR