První pokusy o „hybrid“podnikání
Pardubické Restaurace a jídelny získaly Rudý prapor rady Východočeského krajského národního výboru, neboť překročily plán zisku o více než dva miliony korun. Při čtení tohoto článku v časopisu Československé pohostinství a cestovní ruch z října 1989 to vypadá, jako by se tehdy zastavil čas. Skutečnost je taková, že provoz hospod a restaurací se stal koncem 80. let jednou ze „zkušebních dílen kapitalismu“v ČSSR.
Už od ledna 1988 v Československu platilo vládní nařízení, které umožňovalo soukromý pronájem restaurace. Zájemce přišel na okresní národní výbor a požádal o to. Jaroslav Zika, tehdejší vedoucí právního oddělení na ministerstvu obchodu ČSR, nový prvek socialistické ekonomiky obhajoval tím, že je nutné, aby „národní výbory občanům aktivně vytvářely potřebné podmínky“. Není to jediný případ, kdy bývalý režim de facto umožnil některým lidem jakýsi hybrid podnikání. Už více než dva roky bylo možné v Československu žádat o řemeslné živnosti a družstva směla vytvářet tzv. přidruženou výrobu mimo zemědělství, aniž by odváděla peníze eráru (viz JZD Slušovice).
Kolik Čechoslováků se rozhodlo v rámci plánované ekonomiky podnikat, nám oborový časopis neříká, zato víme, proč pracovníci pardubických RaJ získali Rudý prapor: „Podali 23 zlepšovacích návrhů, z nichž se už deset zrealizovalo, dvanáct kolektivů uplatňovalo brigádní formu organizace práce, 98,5 procenta zaměstnanců se zapojilo do socialistické
Autor je spolupracovník LN
FOTO ČTK soutěže, v jejich podnicích se pilo méně vína a začalo se jíst více ovoce a zeleniny…“Je příznačné, že ještě ve svém prosincovém čísle nepochopili redaktoři časopisu o restauračním byznysu dobové změny a místo toho popisovali „plány rozvinutí přestavby pro rok 1990“.