Umělci roku 1989

LN Jaká byla atmosféra?

Představení se odehrávalo v napětí. Před koncem přišel Roman Ráček, tehdy student filozofické fakulty v Brně a amatérský divadelník, který patřil do našeho spřáteleného okruhu. Šel z Národní třídy, kde byl v ohnisku policejního zásahu. Přerušili jsme představení a oznámili jsme, že zařazujeme aktuální rozhovor. Roman začal líčit, co se dělo, a my jsme ho s Břeťou Rychlíkem na scéně zpovídali. Byl na pokraji zhroucení a málem omdlel. Na publikum jeho svědectví dramaticky zapůsobilo. Už jsme nemohli dál hrát divadlo, sborově jsme přednesli báseň Ludvíka Kundery na slovo demokracie, zazpívali hymnu a představení ukončili. Bylo to první na protest zrušené představení v Praze a zrušila ho dvě brněnská divadla.

LN Co se dělo pak dál?

Spali jsme shodou okolností v Hlávkových kolejích, kde bydlel i Jan Opletal. Moc jsme toho nenaspali. Už v noci se začala organizovat stávka studentů a na její podporu se domlouvalo setkání v Realistickém divadle. Naše skupina opozičních divadelníků – z větší části ze studiových divadel – se zde setkávala v pracovně dramaturgie, ale tentokrát zaplnili hlediště zástupci všech českých divadel. Už ve čtyři odpoledne jsme měli opět hrát, takže jsme na Žižkov odjeli ještě před koncem. A na Chmelnici jsme před natřískaným hledištěm stávku vyhlásili jako první z českých divadel. Bylo to nutné udělat okamžitě, každé zaváhání mohlo způsobit nejistotu. I tak to v divadlech nebylo jednoduché. Vzpomínám, že Hana Burešová a Štěpán Otčenášek byli tehdy v kladenském divadle a to mělo představení pro milicionáře. Když vyhlásili stávku, zavolali proti nim policii. V Brně již zmíněný Majer nemohl herce donutit hrát, tak aspoň přikázal divadla uzavřít. Ale to se mu dařilo jen dočasně. Principem divadelní stávky bylo, že divadla zůstanou otevřená pro diskuse, jedině tak se mohla stát ohnisky odporu proti komunistické totalitě a centrem rodící se občanské společnosti.

LN A nikdo se nepokusil sál na Chmelnici zavřít?

Místo odpoledního i večerního představení jsme s lidmi diskutovali. Nejdřív přijelo auto esenbáků a ti tvrdili, že mají hlášení, že je v divadle rvačka. Ale nakonec odjeli. Ještě se nás snažil přesvědčit ředitel kulturního střediska, pod které Chmelnice spadala, abychom ohlásili, že nehrajeme z technických důvodů, to jsme ve shodě s Lubošem Schmidtmajerem, který Junior klub vedl, odmítli. V noci jsme se pak vrátili do Brna.

LN Jak to bylo v Brně?

Na Provázku měl v neděli hostovat spřátelený Teatr 77 z polské Lodže s Kafkovou Proměnou. Solidarizovali se s námi, nehráli a proběhla diskuse, čímž stávka českých divadel dostala mezinárodní rozměr. V noci jsme obvolali spřízněná západoevropská alternativní divadla, která nám také vyslovila podporu. V té chvíli bylo důležité, abych byl v Brně, takže jsem nemohl být v Činoherním klubu při zakládání OF. Václav Havel se mne telefonicky zeptal, může-li disponovat mým podpisem, takže jsem se i tak stal zakládajícím signatářem. V pondělí jsme začali v Procházkově síni organizovat koordinační centrum stávky a večer jsem jel znovu do Prahy, kde bylo důležité zasedání SČDU, kterému předsedala Jiřina Švorcová. Potřebovali jsme donutit předsednictvo, aby se postavilo