Z velkých ještě větší

Spojování automobilek je nutností doby

Velké automobilky cítí, že obří investice do nových technologií (nejde jen o elektromobilitu) začínají být nad jejich síly a jedinou cestou je hledat partnery, kteří se o ony obří náklady podělí. Nejnovějším přírůstkem do tohoto trendu spojování, v autoprůmyslu prakticky nevyhnutelného, je chystaná fúze francouzského koncernu PSA a americko-italského FCA.

Pravda, ne vždy musí jít o fúze. Třeba koncern Volkswagen, který patří k trojce největších automobilových koncernů světa (vedle Toyoty a aliance Renault–Nissan–Mitsubishi), asi nemá k nákupům sílu (a chuť), a tak hledá spíše technické partnery. V poslední době se hodně „kamarádí“s evropskou divizí Fordu, které dodá svou platformu pro elektromobily a bude s ní společně vyvíjet dodávky. Ale kdo ví, jak se koncerny nakonec sblíží, obzvlášť, když evropská pobočka Fordu není v poslední době moc úspěšná.

VW také neustále zvažuje různé změny strategií svých značek, aby se tolik nepřekrývaly. Jenže hlavní je ušetřit nebo spíš se podělit o ony enormní náklady na vývoj a výrobu nových aut. To dokazuje i ona chystaná fúze FCA a PSA. Samotné to nejsou malé firmy, spojením ale vznikne „jen“čtvrtý největší hráč na světě. A to s portfoliem, které se v mnohém výrazně překrývá. Ale to není důležité, hlavní je ušetřit. Pro PSA by navíc mohlo být partnerství i vstupenkou zpět na americký trh, kam se chce vrátit se značkou Peugeot.

Pokud nakonec spojení PSA a FCA dopadne, může to být spouštěč dalších fúzí a partnerství. Otázkou jen je, kdo se s kým spojí příště. Zdá se, že koncerny s produkcí aut menší než pět milionů kusů za celou alianci to budou mít v následujících letech a desítkách let velmi obtížné. Už dnes dovede překvapit, kdo s kým a kde vůbec v automobilovém průmyslu spolupracuje. Do budoucna by nás ale různá, dříve třeba nemyslitelná spojení překvapovat neměla. Globální autoprůmysl je drsná „hra“, ve které přežijí jen ti největší.