Koho má rád Macron

Francie hájí legální Afričany, my legální Ukrajince

Vyjádřit sympatie, které se opírají o zvyk, lze různě. Někdy jde spíše o hořké konstatování. Sem patří slavná hláška amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta na adresu nikaragujského diktátora Anastasia Somozy: „Je to sice bastard, ale náš bastard.“Anebo to lze vyjádřit ryze emotivně. Jako když podroušený básník Seifert líčil stalinistickému kolegovi Tauferovi, do jaké míry kulturně preferuje Západ před Východem: „Já mám radši Francouze, když blije, než Rusa, když tančí.“Cosi podobného nyní zaznělo z rozhovoru francouzského prezidenta Emmanuela Macrona pro list Valeurs actuelles.

Rozhovor probíral islám a migraci, ale Východoevropanům zněla nejtřeskutěji tato odpověď: „Já preferuji lidi, kteří legálně přijdou z Guineje či Pobřeží slonoviny, jsou zde a pracují, před podloudnými sítěmi Bulharů či Ukrajinců.“A oheň je na střeše, zvláště v Bulharsku. Jednak proto, že v anglických a německých překladech se z „podloudných sítí“staly „gangy“či „bandy“. Ale hlavně proto, že z těch slov zaznívá nepřijatelné kádrování. Takové, jaké si může dovolit přiopilý básník v soukromí, ale ne hlava země považované za jeden z pilířů EU.

Dozvěděli jsme se však zásadní věci. Třeba to, že Macronovi jsou bližší přistěhovalci z bývalých francouzských kolonií než „ušmudlanci“z východu Evropy, ačkoliv Bulharsko je plnoprávný člen EU, takže místo migrace lze klidně mluvit o využívání základních svobod Unie (volný pohyb obyvatel, zboží, kapitálu a služeb). Ale hlavně připomeňme toto. Klíčovým slovem Macronovy odpovědi není Guinea a Pobřeží slonoviny (mohl uvést jiné země kulturně a historicky spjaté s Francií). Klíčovým slovem je výraz legálně. Právě jím totiž operují politici visegrádských zemí, když mluví o migraci.

Úhrnem. Francouzský prezident hájí legální přistěhovalectví Afričanů a ohrnuje nos nad Východoevropany. Proč bychom tedy nemohli hájit legální přistěhovalectví Ukrajinců a ohrnovat nos nad Afričany?