Malicherná stávka

Školští odboráři zvorali, co mohli. Teď vyhlašují stávku, aby zakryli svou neschopnost

Učitelské odbory vyhlásily na středu stávku. Tváří se, jak jinak, že jde o vážnou věc. Jde ale o prkotinu. Vláda pro rok 2020 zajistila prostředky na růst platů učitelů o 10 procent. S tím odbory souhlasily. Spor je jen o tom, zda půjde celých 10 procent do tarifů, jak chtějí odbory, nebo osm procent do tarifů a dvě procenta na odměny, jak chce ministr. Jde tedy všeho všudy o 800 korun, které učitelé tak jako tak dostanou. Jen podle odborů bez ohledu na kvalitu práce, anebo podle ministra víc dostanou ti, kdo si to zaslouží, protože lépe pracují. A přesně kvůli tomu odboráři ženou učitele do stávky, proti dětem, proti rodičům.

Špatná doba na stávku

Za poslední dva roky dostali učitelé přidáno více než 25 procent a dalších 10 procent mají v rozpočtu na rok 2020, v průměru jde o růst za tři roky z 28 000 v roce 2016 na 39 000 v roce 2019, tedy o 11 000, a další 4000 v roce 2020. Samozřejmě, že celé přidávání poněkud relativizuje to, že se přidávalo i jinde, ale i tak si učitelé hodně polepšili.

Stávka už žádné další navýšení nemůže přinést, rozpočet je dán. Je ale důstojné handrkovat se o 800 korun v jedné nebo druhé kapse? Odbory teď mlží, že jde o princip, o budoucnost, o kvalitu vzdělávání, o to, aby učitelé táhli za jeden provaz, a kdoví co ještě. Už je jasné, že účast nebude masová, mnohé školy daly najevo, že stávkovat nebudou, a také Asociace ředitelů základních škol a Asociace ředitelů gymnázií se od stávky distancovaly. Cíl stávky označily jako snahu o omezení pravomocí ředitelů v oblasti odměňování pracovníků.

Aby byla stávka úspěšná, musí mít alespoň částečnou podporu společnosti a musí mít připraven plán a skutečný důvod ke stávce pochopitelný pro běžnou populaci. Každá škola, každý učitel, který se ke stávce připojí, bude muset vysvětlovat rodičům proč. A to bude těžké, když je důvod tak malicherný. Učitelé si houfně stěžují, že postoje rodičů ke škole se rapidně zhoršují. A mají pravdu. Stávka, která si bere děti jako rukojmí, ale určitě vztahům mezi rodiči a školou nepomůže.

Reálným důsledkem tak pravděpodobně bude jen zvýšená nechuť vůči učitelům. Veřejnost si bude stěžovat na učitele, ne na Babiše a jeho vládu, a dál budou pokračovat komentáře od té části společnosti, která si už tak myslí, že učitelé berou až dost, když chodí ve dvě domů a mají dva měsíce prázdnin. A zrovna minulý týden ještě další dva dny. Nejlepší čas na stávku.

Odbory škodí – už dlouho

Je čím dál jasnější, že odbory českému vzdělávání škodí. Jak se má zvyšovat prestiž učitelů, když je od odborů slyšet pořád jen, jak je třeba učitelům přidat, přidat, přidat. Kvalita vzdělávání odbory nezajímá, místo toho štvou rodiče proti učitelům a opakovaně prosazují opatření, která kvalitě výuky škodí. Typické je odměňování bez ohledu na kvalitu práce.

Učitelé, kteří berou svoji práci jako poslání, a takových je mnoho, celé dny vymýšlejí, jak děti přitáhnout, jak je motivovat, jak je vést k samostatnosti, jak je co nejvíc naučit, obětavě tráví ve škole spoustu času, o prázdninách si doplňují vzdělání, jsou dětem vzorem, děti i rodiče je milují – tak ti mají podle odborářů dostat stejně jako ti, co se jen vezou, a těch je taky dost. Odemelou před třídou své deset let staré přípravy, ve dvě nebo i dřív jdou domů, na děti křičí nebo při hodině koukají do mobilu, stali se z nich pouze pasivní příjemci měsíčních výplat. Děti je k ničemu nepotřebují, jejich přínos je nulový.

Každý, kdo chodil do školy, ví, že ve školách jsou první i druzí. A snad každý by těm prvním přál platy klidně dvojnásobné. U druhých je naopak nepochopitelné, za co je vlastně platíme. Když ale budou mít (skoro) stejné platy, je to pro ty první frustrující. Zato pro ty druhé je to povzbuzení, že to takhle je vlastně dobře. Ředitel školy Zdeněk Bergman napsal na svém blogu: „Tlak odborů směřuje k pohodlnému životu těch méně schopných a k demotivaci nadšených a pracovitých.“

Kvalita vzdělávání odbory nezajímá, místo toho štvou rodiče proti učitelům a opakovaně prosazují opatření, která kvalitě výuky škodí. Typické je odměňování bez ohledu na kvalitu práce.

Jak odbory vyjednávaly, až vyjednaly

Když za ministryně Valachové k učitelům nedoputovaly slíbené odměny, to se odborům propojeným s ČSSD stávkovat nechtělo. Premiér Babiš původně slíbil pro rok 2020 navýšení o 15 procent. Při jednání s premiérem se ale odboráři lekli a přistoupili na 10 procent. Ano, to byl okamžik, kdy se mohlo a možná mělo stávkovat, ale ten odbory propásly. Pak ještě ministr Plaga nabízel zmíněných 10 procent rozdělit na fixní zvýšení o 2700 korun do tarifů stejně pro všechny a zbytek do odměn. To odboráři odmítli. Tím se „zasloužili“o to snížení nástupních platů učitelů. Což při současném nedostatku učitelů českému školství asi moc neprospěje.

Sami odboráři popisují jednání takto: „Aby výsledkem jednání na této úrovni bylo nakonec zhoršení výchozího stavu, je naprosto neobvyklé, zarážející.“Ano, je to zarážející, kdopak to takhle vyjednal? Odboráři zvorali, co mohli, a teď z ješitnosti vyhlašují malichernou stávku hlavně proto, aby zakryli svou neschopnost, své chyby a předstíraly aktivitu.

Dluh ve školství je veliký, peněz je stále málo, nejen na platy učitelů. Podíl školství na HDP máme jeden z nejnižších v EU. Stávkováním za prkotiny se to ale nezlepší. Je to nadlouho promarněná příležitost, jak třeba i stávkou upozornit veřejnost na daleko závažnější problémy našeho školství.