Stávku, svůj nástroj, odbory zkazily
Stávku, jež ve středu proběhla v některých školách, vyhlásily školské odbory na podporu školských odborů – nikoli učitelů. A samy ji také mediálně prohrály dřív, než začala. Nedokázaly totiž vysvětlit veřejnosti, proč chtějí stávkovat, když vláda přidává učitelům peníze, na nichž se s odbory dohodla. Podle odborářů se mělo stávkovat za zúžení už dnes velmi úzkého manévrovacího prostoru ředitelů škol při oceňování kvality pedagogů. Vydělali by na tom hlavně učitelé průměrní a podprůměrní.
Jak vnímali počínání odborů ti, kteří od školy očekávají víc než hlídání dětí? Jako by jim odboráři vzkázali: Co od školy požadujete vy, nás nezajímá. My učitelé chceme mít své jisté. Odbory totiž v této stávce zastupovaly hlavně některé starší učitele, jimž jde o to, aby mladší kolegové ujídali ze mzdového koláče co nejmenší díl. Košile je jim bližší než kabát. Odbory proto chtěly, aby veškeré navýšení mzdových prostředků ve školství pro rok 2020 pozřel věkový automat. Aby se neodměňovalo podle kvality práce, nýbrž podle toho, kolik let si kdo za katedrou odseděl.
Robert Plaga jako jeden z nemnoha polistopadových ministrů školství ovšem pochopil, že povolání učitele není dost atraktivní pro ty schopnější a že s tím stát musí začít něco dělat. Co nejdřív. Zájem maturantů o profesní kariéru ve školství totiž klesá a nadané středoškoláky taková životní dráha nezajímá vůbec. Výjimkám všechna čest! Řada kvalitních – činorodých a inovativních – ředitelů a učitelů již školství opustila. A pokud zůstali, potýkají se každý den s nesmyslnými překážkami. Daří-li se jim posouvat své školy kupředu, je to systému navzdory.
Odboráři přistoupili na porušení premiérova slibu, výhodnějšího než to, co nakonec dostali. Byli k smíchu téměř všem. Tak vyhlásili stávku za prkotinu. I někteří stávkující si zoufali nad tím, do čeho je odboráři navezli. Na pedagogických webech podpořili stávku-nestávku hlavně ti diskutující učitelé, kteří volávají po návratu podrobných osnov a zachování povinné maturity z matematiky, chválí Cermat a jeho testy a vadí jim nejen Hejného matematika, ale i většina snah o změnu výuky. Tedy přesvědčení zastánci a uživatelé mocenského, autoritativního přístupu k žákům. Podle některých z nich byla stávka rovněž protestem proti ministru Plagovi, jehož vnímají jako ohrožení světa, na který jsou zvyklí. On i vláda prý školství zanedbávají.
Není to férová výtka. Platy ve školství rostou, ruší se aspoň některé maturitní nesmysly, ve čtvrtek proběhla konference k návrhu strategického dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Připravili ho kvalitní odborníci, pracovali na něm déle než půl roku a přispět mohl kdokoli. Za této vlády rostl podíl výdajů na vzdělávání vzhledem k HDP rychleji než v minulosti. Nelze jí vyčítat, že je u nás pořád ještě nižší než v ostatních vyspělých zemích.
Volí nejen zrno, ale i plevy
Do přístupu ke stávce se tedy promítá také rozdílné uvažování o roli škol. Učitelé, kteří žádají, abychom jim přidali a na kvalitu jejich práce nehleděli, bývají tradicionalisté. Vyučují a zkoušejí spoustu odborných detailů patřících spíše do vysokoškolského studia specialistů. Proč to dělají? Inu, činí to hlavní, co škola v jejich pojetí dělat má – oddělují zrno od plev. A postupují způsobem, který je pro ně nejpohodlnější. Takové pojetí ovšem často odskáčou žáci, jimž převládající výuka nevyhovuje a nedokážou či nechtějí se jí přizpůsobit.
Jenže hlas profesora Karlovy univerzity váží u voleb stejně jako hlas osmnáctiletého učně, který sotva prolezl základní školou. Českého školství jako by se to netýkalo. Hrubě podceňuje význam svého úkolu posílit schopnost „plev“udělat si kvalifikovaný názor na to, co se jich týká, a stát za ním. Politici lovící mezi manipulovatelnými oběťmi zmíněného podcenění se najdou vždycky. Může jim naletět tolik bývalých „plev“, že ve volbách snadno převálcují i sebekvalitnější „zrno“.
Učitelé, jimž to dělá starost, většinou nestávkovali. Jsou pravým opakem tradicionalistů. Motivují žáky k badatelským činnostem a sami se zapojují do rozmanitých inovativních projektů.
Stávka je legitimním nástrojem prosazování cílů. Budou-li důstojné, může školství prospět. Lidé ovšem musejí nejdřív zapomenout, jak školské odbory zkazily tuhle.