Třídní boj postavený na hlavu
Platy kantorů jsou nízké, o tom nebudiž žádné pochyby. Tuto tezi zpochybňuje málokdo, a v politice, nepleteme-li se, nikdo. Přesto náhle vyhlášená učitelská stávka nezískala příliš pochopení, a čteme-li komentáře v českém tisku zleva zprava, kritika je takřka jednohlasná (opačný pohled, tedy stávku očima prezidenta spolku Pedagogická komora Radka Sárköziho, přineseme v nejblízším vydání LN). Chlívek v debatách s kantory zarazily dvě opakující se figury. Figura první: „Proč píšete o tom, že přidáno mají dostat schopní, copak někdo hodnotí lékaře či novináře?“Figura druhá: „Uráží mne, že mám nižší plat než řidič autobusu.“
Námitka první Chlívku připadá jako někdy z roku 1988: přece všude, v každé firmě, dokonce i v každé neziskovce nejsou úplně rovné platy. Je smutné, že povědomost o této novince ještě nedorazila do českého školství.
Druhá námitka vypadá jako zásadní, leč ve skutečnosti je o to nelogičtější. Kde je psáno, že má mít učitel vyšší plat než řidič autobusu? Jen proto, že kantor musí mít vysokoškolské vzdělání?
Ano, platy na základních a středních školách jsou nízké. Dobří učitelé jsou obvykle nadšenci, přičemž peníze do rodinného rozpočtu musí přinést partner nebo partnerka. Bez zvýšení platů se budou šikovní lidé i nadále školství spíše vyhýbat. Ale pokud nikdo nechce dělat řidiče tramvaje/popeláře/koronera, tak klidně budou mít řidiči/popeláři/koroneři dvakrát vyšší plat než učitelé/novináři/gynekologové. Někdo tu práci dělat musí a finance jsou docela efektivní způsob, jak někoho přilákat. Argument řidičem tramvaje, prosím pěkně, raději nepoužívejte. Mimo jiné proto, že chyba učitele či novinového pisálka je obvykle snadno napravitelná.
Zvláštní to věc: Univerzita Karlova byla dlouhé roky cosi jako Václav Havel: nedotknutelná a nekritizovatelná. A pak náhle bum a na nebohého dramatika se házela vina snad i za to, že venku prší. Podobné je to i s „Karlovkou“– teď po ní média jdou jak slepice po flusu. Špatně vymyšlená a vysvětlená spolupráce s Home Creditem, soukromá firma jmenující se stejně jako výzkumný ústav univerzity a inkasující tajně peníze od čínské ambasády, další čínské peníze…
Kořen problému je prostý: zvenčí zcela nesrozumitelné fungování univerzit, které inkasují z veřejných rozpočtů desítky miliard korun ročně, ale o jejichž využití rozhodují zcela samy – a kdo by měl chuť a náladu šťourat kolegům do účetnictví, že...
Zdá se vám pohled Chlívku příliš příkrý? Tak toto jsou slova prvního děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, profesora sociologie Iva Možného: „Nešťastným dědictvím revoluční euforie je fatální nerovnováha pravomoci a odpovědnosti univerzitních a fakultních senátů. Studenti a nehabilitovaní asistenti v nich rozhodují o věcech, kterým nerozumějí anebo kde jsou v konfliktu zájmů. Studenti rozumějí chodu univerzity jako špačci ornitologii.“
A profesor biologie Jan Zrzavý z Jihočeské univerzity je ještě přísnější: „Každý systém založený na samosprávě těch, kdo jsou uvnitř, nutně degeneruje k výhradní obhajobě zájmů těch, kdo jsou uvnitř. Takovýto cechovní systém je pak pochopitelně nereformovatelný zevnitř a čeká na katastrofu.“
Platy na základních a středních školách jsou nízké. Dobří učitelé jsou obvykle nadšenci. Ale kde je psáno, že má mít učitel vyšší plat než řidič autobusu? Jen proto, že kantor musí mít vysokoškolské vzdělání?