Do boje za současný svět
Vtěchto dnech vychází v nakladatelství Rowman & Littlefield kniha Dalibora Roháče In Defense of Globalism neboli Obrana globalismu. V současné atmoféře zostřujícího se nacionalismu to může znít jako odvážný titul, ale Roháč se na 170 stránkách textu představuje jako důsledný a přesvědčivý analytik. Pomocí ekonomických, politických i historických argumentů dokládá, že v dnešním světě je mezinárodní spolupráce nevyhnutelná.
Roháč ale není rigidní zastánce dnešního uspořádání. Ze své liberální pozice navrhuje pružnější, polycentrické mezinárodní instituce, které budou respektovat odlišnosti zemí či regionů a uznávat různorodost problémů, které před nimi stojí. Pro každého, kdo chce o vývoji mezinárodních vztahů přemýšlet, bude Roháčova kniha inspirativním čtením.
Není časté, aby se někdo z našeho regionu prosadil v mezinárodním světě think tanků tak rychle a úspěšně jako právě Dalibor Roháč. Narodil se v Bratislavě, ekonomii vystudoval nejprve na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věcí Karlovy univerzity, následovala George Mason University v americké Virginii, Oxford University a doktorát Roháč získal na londýnské Kings College. V letech 2010–2013 spolupracoval s londýnským think tankem Legatum Institute, v Americe napřed pracoval pro libertariánský CATO Institute a od roku 2016 pracuje v předním think tanku American Enterprise Institute. Jeho články vycházejí v nejprestižnějších denících západního světa včetně Financial Times nebo The Wall Street Journal Europe. Píše hlavně o mezinárodních otázkách, ale vždy se zakotvením v ekonomické teorii a často s využitím zkušeností z našeho regionu, a patří tak mezi nejdůležitější analytiky mezinárodních ekonomických a politických otázek.
Proti populistům
Obrana globalismu navazuje na Roháčovu předchozí práci Towards an Imperfect Union: A Conservative Case for the EU, v níž doložil, jak společný evropský projekt vedl k větší bezpečnosti a ekonomické prosperitě našeho kontinentu. Ve své druhé knize už Roháč překračuje evropský rámec a diskutuje o (ne)výhodách mezinárodního uspořádání na celosvětové úrovni. V řadě případů se jeho argumenty nemění: i v nové knize ukazuje, jak úspěšná byla druhá polovina 20. století z hlediska rozšiřování demokracie a růstu prosperity drtivé většiny obyvatel planety. Často vysmívané instituce jako Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace přispěly v druhé polovině minulého století k růstu světového HDP o 1 300 %, naprosto nejvíc v historii lidstva. Po hrůzách dvou světových válek se také podařilo udržovat mír pro více obyvatel než kdykoli dříve.
Ale odložme růžové brýle. Tento vývoj je podle Roháče ohrožen, za což může populismus a nacionalismus po finanční krizi z let 2008–2009. Naznačuje, že velká část voličů se stále ještě nezotavila z finančního propadu před deseti lety a viní z toho „zfixlovaný“systém, který pomáhá bohatým, ale ignoruje 99 % společnosti. V Evropě i USA pocit zklamání a ohrožení navíc vzrostl s vlnou migrace, která Evropu zasáhla v roce 2016 a USA o rok později. Tyto faktory podle Roháče představují ideální podhoubí pro růst politických a ekonomických populistů typu maďarského premiéra Orbána či amerického prezidenta Trumpa, kteří se nebojí bourat staré instituce, ale nestarají se o vybudování nových. Tím oslabují stabilitu vyspělého světa a otevírají dveře vyloženě autoritářským vůdcům, jako jsou prezidenti Číny a Ruska, Si Ťin-Pching a Vladimír Putin.
Dalibor Roháč přesvědčivě ukazuje, že sliby populistů „vzít si zemi zpět“, případně blíže nespecifikovanou „kontrolu“, jsou cynickou manipulací touhy lidí po bezpečí a stabilitě. Roháč však ukazuje, že žádná vláda nemůže mít „věci pod kotrolou“, protože v dnešním světě nejen ekonomika, ale třeba klima jsou prostě mimo kontrolu jakékoli vlády. Místo úzce pojatého nacionalismu, který často sklouzne až k primitivnímu tribalismu, kdy politici rozdělují společnost na znepřátelené skupiny, Roháč zdůrazňuje význam vlády zákona. Ta však bude úspěšná, pokud respekt k pravidlům bude nejen vepsaný do zákonů, ale odrazí se v naší morálce. V tom kniha vidí největší nebezpečí populismu: pokud si vůdci přivlastňují právo stát nad zákonem, společnost ztratí výhody, které v posledním půlstoletí tak pracně získala.
Svůj k svému
Moderní mezinárodní instituce by podle Roháče měly akceptovat, že nebudou schopny detailně kontrolovat trh a společnost, a především by se o to neměly ani snažit. Spíše by se měly soustředit na své úzce vymezené poslání. Například Světová banka by neměla prosazovat jeden model zdravotní péče, když se podmínky v různých regionech světa zásadně odlišují, Mezinárodní měnový fond by zase
inzerce měl zůstat u sledování makroekonomických nerovnováh a ne se pouštět do genderových nebo klimatických otázek.
Některé Roháčovy návrhy na praktičtější uspořádání věcí veřejných jsou natolik odvážné, že jejich zavedení do praxe je až nereálné. Například revoluční myšlenka inspirovaná prací chicagského profesora práva Posnera na zdanění některých aktiv, jako jsou půda nebo i internetové domény. Podle Roháče by takové zdanění mohlo snížit nerovnost ve společnosti, obzvláště pokud by ho doprovázelo tzv. samo-ohodnocování (self-assessment), tedy že by si každý majitel sám stanovil hodnotu vlastněného statku a z této hodnoty by se vyměřila daň. Zároveň by však měl povinnost tento statek za jím stanovenou cenu i prodat, čímž by byl motivován oceňovat majetek spravedlivě, a tedy i platit odpovídající daně. Takový návrh vypadá elegantně od stolu akademika, jeho realizace v praci by však pravděpodobně vyvolala obrovský chaos, destabilizovala vlastnické vztahy a zvýraznila nedůvěru ve společnosti.
Dopředu a zas jen dopředu
Dalibor Roháč končí Obranu globalismu varováním, že svět nemůže zůstat napůl svobodný a napůl zotročený, protože obě poloviny se budou navzájem ohrožovat. Jako optimista vidí cestu vpřed v posilování svobodné části světa, nejlépe cestou inteligentní, racionální a vzájemně výhodné mezinárodní spolupráce, založené ne na nějaké centrální, celosvětové autoritě, ale dobrovolné spolupráci svobodných občanů. To sice může znít jako naivní přání, ale Roháč byl jistě potěšen, když na půdě OSN minulý týden vznikla
„multilaterální aliance“, v níž se angažují státy jako Německo, Kanada, Francie či Austrálie. Cíle této aliance jako by byly opsané z Obrany globalismu . Je tedy možné, že myšlenky Dalibora Roháče si brzy získají ještě širší pozornost, než jaké se jim dostávalo doposud.
Jeden z nejúspěšnějších analytiků Dalibor Roháč, který se prosadil i za oceánem, v nové knize upozorňuje na výhody současného světa a nutnost ho bránit před laciným populismem.
V tom vidí největší nebezpečí populismu: pokud světoví vůdci budou stát nad zákonem, společnost ztratí výhody, které v posledním půlstoletí pracně získala
Autor je konzultant Světové banky, IES FSV UK