Nehasnoucí legendy advokacie
Životní příběhy desítky statečných advokátů přiblížila konference, kniha a výstava pod jednotícím názvem Advokáti proti totalitě.
Ve velké porotní síni Vrchního soudu v Praze se psala jedna z nejtemnějších stránek naší historie. Je to místo, kde si ve vykonstruovaných procesech vyslechli rozsudky smrti právnička Milada Horáková, advokátní koncipient Jaroslav Borkovec či kde Kamill Resler plnil svou povinnost advokáta při jemu vnucené obhajobě ex offo válečného zločince K. H. Franka. Tamtéž se minulý týden na odborné konferenci sešli zástupci české a zahraniční advokacie, aby zahájili projekt Advokáti proti totalitě, jehož cílem je připomenout deset členů advokátního stavu, kteří neváhali ve jménu svých klientů a svého přesvědčení postavit se totalitě.
Projekt doprovází výstava osobních předmětů těchto advokátů. V porotním sále zazněl i úryvek z dopisu, který den před popravou, přesně 70 let před konáním konference, napsal své malé dceři Borkovec. Řadě účastníků se při omluvných slovech „Chtěl jsem ti připravit lepší život...“leskly slzy v očích.
Emocemi nabitý byl i křest knihy Advokáti proti totalitě, jejíž kmotrou byla Mahulena Borkovcová, které byl citovaný dopis adresován. „Ať kniha čtenáře přinutí zamyslet se nejen nad naší minulostí, ale i nad naší budoucností,“uvedla Borkovcová.
Příběh jejího otce je jeden z deseti, které kniha z per autorů Petra Tomana a Ondřeje Šebesty vydaná při příležitosti spuštění projektu obsahuje. Přestože byl jediným zástupcem advokacie, který za boj proti totalitě zaplatil životem, jméno Jaroslava Borkovce bylo dlouhou dobu veřejnosti neznámé. Rozsudek smrti si vyslechl za pokus o ozbrojený protikomunistický převrat.
Dochoval se také zápis o výkonu trestu odsouzeného, zaznamenané je i jeho poslední přání –
Borkovec chtěl, aby jeho manželce vyřídili, že jeho poslední myšlenky směřovala k ní.
Pozor na oko
Případ, kterým se advokát Kamill Resler zapsal do dějin, mu byl přidělen zcela náhodou. Několik advokátů před ním odmítlo dobrovolně převzít obhajobu říšského státního ministra pro Čechy a Moravu K. H. Franka.
Jako ex offo advokát hájil klienta, který byl strůjcem vyhlazení obcí Lidice a Ležáky v odvetě za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Za obhajobu jednoho z nejnenáviděnějších nacistů si Resler nesl nelichotivé přízvisko „ďáblův advokát“.
Na přípravu obhajoby měl pouhé tři dny. Nestihl prostudovat ani celý spis. Přesto připravil takovou argumentaci, že K. H. Frank byl dokonce zproštěn některých zločinů. Proces ale stejně skončil vynesením rozsudku smrti.
Resler strávil se svým klientem i poslední hodiny před popravou, kdy ho například přiměl sepsat závěť. V posledních minutách jeho života ho pak chránil před novináři, kteří jej chtěli v cele natočit.
Oční protéza K. H. Franka je ostatně jedním z nejpřekvapivějších výstavních artiklů, které lze zhlédnout na výstavě v pražském Kaňkově. Oční náhrada budila pozornost už v době umístění zločince do věznice. V roce 1945 byla v Mladé frontě zveřejněná výzva, která měla správu věznice na implantát upozornit. Je totiž ze skla, a byla zde teoretická možnost, že by se střepinou z protézy mohl K. H. Frank připravit o život a uniknout tak spravedlnosti...
Žijící legendy
„Hrdiny byli naši klienti, nikoliv advokáti, my jsme jen plnili svou roli,“uvedl na konferenci brněnský advokát Jiří Machourek, který za minulého režimu obhajoval například disidenty Petra Cibulku nebo Ivana Martina „Magora“Jirouse.
Machourek je jedním ze třech žijících advokátů, kterým se projekt věnuje. Stejně jako Ján Čarnogurský, který byl kvůli obhajobě disidentů zbaven svobody a následně usedl ve federální vládě, a obhájce politicky pronásledovaných osob za minulého režimu Milan Hulík, jenž byl ve svazcích StB veden jako „Čtenář“(kvůli zakázané knize, kterou mu z exilu poslal jeho bratr), si osobně převzali od Vladimíra Jirouska, předsedy České advokátní komory, zlatá advokátní vyznamenání. Ostatních sedm cen převzali in memoriam příbuzní sedmi statečných advokátů.
Mezi veřejnosti nejznámější oceněné advokáty patří bývalý ministr spravedlnosti a první český ombudsman Otakar Motejl, který v loňském roce vyhrál anketu LN Právník století, jež byla pořádána k příležitosti stého výročí založení samostatného československého státu.
Jedinou ženou zařazenou do projektu je Dagmar Burešová, která byla v prosinci 1989 na návrh Občanského fóra jmenována ministryní spravedlnosti ve vládě Petra Pitharta. Jako advokátka proslula obhajobou matky Jana Palacha proti výrokům poslance a člena ÚV KSČ Viléma Nového, jenž Palachův čin dehonestoval.
Najevo vyšel další její hrdinský čin. Na konci 40. let jako studentka schovávala svého spolužáka Jana Tumlíře, který utekl z komunistického vězení, za což mohla být odsouzena i k trestu smrti.
Vyjmenované osobnosti projektu Advokáti proti totalitě doplňují advokáti Jiří Křížek, František Hejný a Rastislav Váhala, obhájce generála Heliodora Píky.
Osobní předměty advokátů spolu se shrnutím jejich životních příběhů je možné bezplatně zhlédnout v sídle České advokátní komory, a to do konce ledna r. 2020.