Jasného návrat v čase nejen k Havlovi
Česká televize odvysílala k nedávnému úmrtí Vojtěcha Jasného jeho jedinečný dokument Proč Havel? z roku 1990. Rekapituluje dobu kolem zvolení Václava Havla prezidentem, jeho první kroky v úřadě. Skládá jeho portrét z rozhovorů, svědectví, názorů. A nechybí ani reportáže z první spanilé cesty do USA, kde se setkal s mnoha osobnostmi veřejného života a ty jím byli upřímně okouzleni. Dokument je o to autentičtější, že jeho průvodcem je Havlův přítel a režisér, který Československo proslavil ve světě, Miloš Forman. Jeho moderování totiž otevírá další konotace a paradoxy. Třeba vidět, jak Havlovi a Formanovi upřímně skládají poklony Henry Kissinger a Shirley Templeová umožní zažít dnes ne tak časté pocity národní hrdosti. O tom se jeho následovníkům může jen zdát.
A tak bylo zařazení filmu jedním z nejvýmluvnějších příspěvků televize k letošnímu výročí. Návrat v čase k tomu, co národ s takovou intenzitou a pozitivní emocí prožíval, vzbuzuje z jedné strany pýchu, radost a nostalgii a na straně druhé skoro kocovinu z toho, kam zmizela jednota národa, láska, cit pro spravedlnost a touha po nápravě věcí. Jakkoli bylo jistě atrakcí vrácení vystřižené pasáže, v níž Václav Havel v nové uniformě Hradní stráže vletí do hradní kuchyně a rozseká tam kuchařkám cibuli šavlí (tehdejší obsazení prezidentské kanceláře to prý považovalo za nevhodné), snímek především funguje jako neuvěřitelné zrcadlo nastavené dnešku.
Nejde jen o tehdejší euforii, ale také o to, že lidé spontánně cítili, že Václav Havel nás vrací k humanistickým ideálům, ke slušnosti, pravdě a svobodě. Nepochybovali o tom, že proto udělal to, co bylo v jeho silách, a že vsadil i vlastní zdraví. Byl také člověk z masa a kostí a v době, kdy se stal prezidentem, byl i v lecčems naivní a nedůsledný, ale nikdy se nebral vážně, uměl se na sebe podívat s nadhledem. A když se pohyboval ve velkém světě, svou klukovskou dychtivost neztratil. To vše je v Jasného dokumentu také zachycené. Stejně jako názory obyčejných respondentů, které jsou dojemně komické. „Copak my jsme věděli, kdo je to Havel, že to je tak dobrý člověk,“pravil jeden z nich a vlastně měl pravdu. Láska k Havlovi či spíše jeho upřímná adorace prostupuje celým filmem a nelze nevzpomenout na to, jak za jásání davu přejmenovával Engelsovo nábřeží na Rašínovo. Vtipně komentoval, že nábřeží bude nyní místo jméno druhořadého filozofa nést jméno předního českého politika. Projevy komentoval slovy, že počítá s tím, že bude zase jednou nenáviděn. Dav nesouhlasně mručel... Ten samý dav ho pak činil zodpovědným za své nedostatečnosti a za to, že život v demokracii a svobodě také není procházka růžovým sadem.