O první dražby byl enormní zájem

Sametovou revolucí to celé jen začalo. Po prvním (lyrickém) nadšení, jež bylo korunováno přesvědčivou volební porážkou KSČ a úspěchem Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí v roce 1990, bylo třeba, aby zvítězivší revolucionáři obrátili svůj zrak k poněkud prozaičtějším problémům. Například k tomu, jak konkrétně transformovat centrálně plánovanou ekonomiku do podoby tržní, tedy do podoby kompatibilní s ekonomikami zemí nalézajících se na západ od československých hranic.

My se tu nebudeme zabývat nejrůznějšími spory, jež se o českou privatizační cestu vedly už tenkrát (a vedou se dosud), povšimneme si – a to jen velice okrajově – pouze (zcela výběrově) jednoho drobného a tehdy a ani dnes v podstatě nezpochybňovaného privatizačního postupu, jemuž se říká „malá privatizace“.

K první veřejné aukci (touto formou se v malé privatizaci postupovalo) došlo na pražském magistrátě dne 26. ledna 1991. Nových vlastníků se tehdy dočkala například prodejna ovoce a zeleniny v Koněvově ulici nebo samoobsluha na Zbraslavi. Zrod malého českého živnostníka tak byl

Na snímku z června 1991 probíhá již stá pražská aukce v rámci malé privatizace. FOTO

ČTK

odstartován. Aukcemi si stát do konce roku 1993 přišel na více než 31 miliard korun a noví nabyvatelé se mohli radovat z více než dvaceti tisíc podnikatelských jednotek. Mimochodem: výsledky prvních dražeb výrazně překonaly veškerá očekávání. Prakticky o všechny nabízené majetky lidé projevili enormní zájem a často byly vydraženy za částky několikanásobně

převyšující vyvolávací ceny, několikrát byla dokonce překonána částka jednoho milionu korun. Jinými slovy, často se stalo, že vydražený majetek ceně, za niž byl vydražen, neodpovídal ani v nejmenším. Lidé se ale na kapitalismus těšili a kapitalismus se těšil na ně.

Autor je spolupracovníkem LN