Špinavci a sirotci
Česká politika střečkuje od nelidskosti k pokrytectví
Je to zvláštní věc. V Česku pracuje oficiálně podle Českého statistického úřadu 700 tisíc cizinců – v podstatě každý sedmý pracující je odjinud. Když k tomu přičteme pracovníky pololegální (mající víza do jiné země EU, třeba do Polska) a zcela ilegální (kteří třeba načerno myjí nádobí), dostaneme se možná k milionu. S tou proklínanou českou xenofobií to asi nebude tak horké – přesto je politika ochotná se štípnout na čtyřiceti dětech bez rodičů a bez domova.
Není žádné pochyby, že kdyby se, nedejbože, stalo na Slovensku něco strašlivého, je Česko připravené postarat se o statisíce, možná i miliony uprchlíků, jak se v mnohem menší míře ukázalo třeba za balkánských válek. Jen zde panuje společenský a politický konsenzus: některým rizikům se chceme za každou cenu vyhnout. Tak jako se Německo či Rakousko tolik bojí jaderné nehody, že na svém území nechtějí mít žádnou jadernou elektrárnu, tak se Česko natolik obává radikálního politického islámu, že se snaží veškerou migraci zastavit. Můžeme si při pohledu na německou Energiewende klepat na čelo, stejně jako Němci nechápou naši fobii z migrace, ale nezbývá nám než postoj toho druhého respektovat. S tím jediným rozdílem: v energetické obezřetnosti jde nakonec jen o peníze, v uprchlické otázce o lidské bytosti. A často o zcela bezbranné a nevinné lidské bytosti, mluvíme-li o dětech.
Když vládní poslanci blokují diskusi ve sněmovně, pak je lze s trochou sebezapření pochopit (nechtějí, aby opozice používala děti v politickém boji, navíc tu není ministr vnitra Jan Hamáček), ale v posledku je postoj „Nepřijmeme ani jedno dítě“jednoduše nelidský. A dost možná i politicky krátkozraký: zejména ČSSD může naštvat své liberálnější voliče. Zároveň nelze zapírat, že „dítě bez doprovodu“může být dávno dospělý pákistánský mladík, jehož integrace může být velmi, velmi složitá – což zase velmi vědomě zamlčuje opozice.
A tak zatím s nejrozumnějším návrhem přišel ministr zahraničí Tomáš Petříček: „Měli bychom dětské válečné uprchlíky přijmout, ale bez kamer a fotících se politiků. Pojďme to udělat bez zbytečné hysterie na obou stranách, aby to byl skutečně humanitární čin, nikoliv PR akce kohokoliv.“Otázkou je, zda tady kdokoliv chce nějaké rozumné řešení, nebo zda jde primárně o politickou propagandu Neustoupíme! versus Jsme soucitní! Uvidíme brzy, ale zatím tady hrají nad sirotky špinavou hru všichni: vláda i opozice.