Nutnost revidovati proces...
Masarykův ústav právě vydal 24. díl spisů T. G. Masaryka, nazvaný Hilsneriáda. Texty z let 1898–1900. Dvousvazkovou publikaci, která čítá dohromady 1150 stran, edičně připravil Luboš Merhaut. Najdeme v ní všechny Masarykovy texty ze zmíněných tří let i některé články popisující jeho činnost, např. reportáže Času ze studentských demonstrací proti profesoru, který se postavil proti dobové rituální pověře.
Publikace obsahuje i slavnou Masarykovu brožuru Nutnost revidovati proces polenský, v níž zpochybnil důkazy proti Leopoldu Hilsnerovi. Navzdory urputné snaze T. G. M. i Hilsnerova advokáta Zdenka Auředníčka byl obžalovaný nakonec uznán vinným z vraždy Anežky Hrůzové a Marie Klímové a odsouzen k smrti. Od šibenice jej zachránila milost císaře Františka Josefa, kterou mu byl trest změněn na doživotí. Propuštěn byl po 18 letech na základě milosti Karla I. Dalších deset let žil ve Vídni, finančně mu vypomohl i prezident Masaryk.
Přestože se všeobecně uznává, že Leopold Hilsner Anežku Hrůzovou ani Marii
Klímovou nezabil, nebyl nikdy oficiálně rehabilitován a rozsudky nad ním vynesené dál platí. O revizi Hilsnerova procesu se od poloviny 90. let marně snaží lékař Petr Vašíček. V srpnu tohoto roku se do věci vložil známý pražský advokát Lubomír Müller, který na základě nového judikátu Nejvyššího soudu vyvozuje, že stížnost pro porušení zákona nemusí být podána proti poslednímu pravomocnému rozhodnutí, které v Hilsnerově případě učinil kasační soud ve Vídni. Müller proto požádal ministryni spravedlnosti, aby ve prospěch Leopolda Hilsnera podala stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Písku ze 14. listopadu 1900.
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová odpověděla, že stížnost nepodá, přestože „není seriózních pochyb o tom, že odsouzení Leopolda Hilsnera bylo ovlivněno mimoprávními okolnostmi, a nebylo tak v souladu se zásadami spravedlivého procesu“. Podle ministryně by stížnost pro porušení zákona „neměla být nástrojem ryze symbolickým, sloužícím k nápravě historických křivd, bez ohledu na to, jaká doba uplynula od jejich spáchání a zda je případné rozhodnutí Nejvyššího soudu způsobilé mít konkrétní účinky například na odsouzenou osobu či její bezprostřední pozůstalé“.
Případná rehabilitace Leopolda Hilsnera skutečně nemůže mít účinky na jeho potomky, protože podle dostupných údajů zemřel bezdětný. Ale ten proces se tak trochu týká nás všech. Nedělí nás od něj věky, jako třeba v případě Husa. Před necelými sto dvaceti lety byl u nás někdo neprávem odsouzen k smrti na základě antisemitských pověr. Zrušení tohoto skandálního rozsudku by mohlo mít velký symbolický význam pro celou společnost. (A paní ministryně by neměla propásnout tak skvělou šanci zapsat se do dějin jako ta, která dovršila Masarykův úkol – nutnost revidovati proces polenský).
Přestože se všeobecně uznává, že Leopold Hilsner Anežku Hrůzovou ani Marii Klímovou nezabil, nebyl nikdy oficiálně rehabilitován a rozsudky nad ním vynesené dál platí