Válka, kterou nešlo vyhrát
Nová trilogie ságy Star Wars končí důstojně, ale odehrává se v mentálním světě, který už neexistuje
Když v roce 1977 George Lucas uvedl první film Star Wars, byl svět o dost jiný než ten dnešní. Sotva někdo tušil, kdy a zda vůbec skončí studená válka a s ní spojený koncept bipolárního světa rozděleného ideologií. Propaganda obou stran (s různou mírou reálného ospravedlnění) neochvějně líčila protivníka jako temnou říši zla, které je nutno čelit stále vyspělejší vojenskou silou. Svět, v němž jedna část vůdčí civilizace hájí mír a svobodu a druhá šíří útlak (a zbytek národů se mezi tím nějak plácá), působil jako setrvalý univerzální model, který se pochopitelně promítal i do populární kultury oné doby. Ať už zcela přímočaře jako v případě bondovek, nebo o něco komplikovaněji jako právě v pohádkových Star Wars, kde do hry vstoupily ještě antické motivy či exkurzy do metafyziky a hlubinné psychologie.
Také to tehdy byl svět, ve kterém se výrazně jinak uvažovalo o genderové a rasové rovnosti nebo o společenských elitách. Pochopitelně se za ony čtyři dekády posunuly též představy o tom, jak vypadá a funguje vyspělá technika, vývojem prošel i vztah lidstva k vesmíru a jeho zobrazování. A v neposlední řadě se proměnila estetická kritéria a nároky na filmový příběh.
Kulhavá snaha udržet krok s dobou
Sám George Lucas si v druhé trilogii z let 1999–2005 ověřil, jak těžké je vrátit se po čase do fikčního světa, jehož principy vznikly v jiné éře. Když se po další dekádě rozhodla svět Star Wars znovu oživit společnost Disney, vzbudilo to pochopitelně zvědavost a podle povahy naděje či obavy: optimisté možná čekali zázrak a pesimisté galaktický propadák. Nevyplnilo se ani jedno, katastrofě zabránil kreativní potenciál tvůrců v čele s režisérem J. J. Abramsem (ten režíroval úvodní díl nové trilogie Síla se probouzí a také nynější finále Vzestup Skywalkera) i kvalitní a originálně volené herecké obsazení, jemuž dominuje Adam Driver v roli Bena Sola, nezvedeného syna Leii Organy a Hana Sola z původní série. Zázrak se nekoná jednoduše proto, že se nové filmy nevymanily (a principiálně nejspíš ani nemohly vymanit) z obstarožního konceptu, kde se hrdinové do omrzení šavlují bzučícími zářivkami, o osud galaxie bojují v osobně pilotovaných vesmírných letadélkách a roboti vypadají jako historické automatony. Především už však základní příběh, který se v nových filmech ve variacích opakuje, ztratil značnou část své společenské rezonance: představa přímočarého válečného střetu velkého zla a velkého dobra se přežila, stejně jako stereotypní zobrazení vyvolených hrdinů zachraňujících svět.
Přitom nelze říci, že by se nové filmy vůbec nepokoušely udržet krok s dobou: rozhodně zřetelně zdůrazňují úlohu ženských hrdinek v čele s udatnou Rey, která je nejdůležitější postavou nové série. Zároveň se snaží vyslat zprávu, že není tak důležité, čí jste potomek, ale kým se chcete stát: Rey byla sirotek živící se sběrem odpadků – a kam to dotáhne... S obhajobou této myšlenky to však nakonec dopadne dost tristně a výsledkem snahy o povzbuzení outsiderů bez rodokmenu je paradoxně znovu jen „kennedyovský“model společnosti, jejíž čelo patří úzkému okruhu geneticky provázaných elit. Ještě hůře si nová série vede v oblasti rasové skladby svých postav – i tady se sice okázale snaží o větší pestrost, jak si to doba žádá, avšak obrázek, který se nakonec vyloupne, je pořád jen stará koloniální pohlednice, na níž úslužní domorodci dělají exotickou stafáž privilegovaným bílým lidem.
Kam padají lodě?
Při vědomí, jak obtížné měli tvůrci zadání, však lze Vzestup Skywalkera v řadě ohledů i pochválit. Především za již zmíněné herecké výkony (včetně toho, který posmrtně, na základě starších záběrů, předvádí Carrie Fisherová coby Leia Organa) i za spád, který bezmála dvouapůlhodinový snímek má i přes to, že zdaleka ne všechny jeho motivy jsou překvapivé. Scénář místy až zpupně užívá moci rozhodnout, co je ve světě nadpozemských sil, exotických kultur a fantaskních technických výdobytků snadno možné nebo naopak zcela neřešitelné, ale nedráždí přehnanými veletoči ani křečovitou snahou o humor, který byl ve finálním snímku série chvályhodně potlačen na dobře stravitelné minimum. Snad jediným excesem je skutečná „konina“, kterou si tvůrci vymysleli pro rozhodující bitvu; samozřejmě také třeba nesmíme přemýšlet o tom, kam popadaly a jakou ekologickou neplechu asi způsobily všechny ty sestřelené zlodušské lodě. I to je ostatně součást otisku doby původu Star Wars, kdy byly akcenty jiné než dnes.
S obdrženými kartami, do nichž každý vidí a kde už není čím doopravdy trumfovat, asi nešlo sehrát o mnoho důstojnější partii, než jakou předvedli J. J. Abrams a spol. Zhostili se jí se ctí a nalezli při tom limity okouzlující hry, která už však zřetelně patří minulosti. Společnost Disney už ústy svého šéfa Boba Igera oznámila, že teď Sílu uspí a nechá diváky od Star Wars na několik let oddechnout. Recept na její další probuzení se bude hledat dost těžko.
Výsledkem snahy o povzbuzení outsiderů bez rodokmenu je paradoxně znovu jen „kennedyovský“model společnosti, jejíž čelo patří úzkému okruhu geneticky provázaných elit
Star Wars:
Vzestup Skywalkera
Režie: J. J. Abrams Scénář: Chris Terrio, J. J. Abrams Hrají: Carrie Fisherová, Mark Hamill, Adam Driver, Daisy Ridleyová, John Boyega, Oscar Isaac ad. Premiéra 19. 12.