Pamětihodná jízda s Formanem
Vzpomínky režisérova „skorosyna“Radima Kratochvíla v knize Ecce homo Forman, kterou právě vydalo nakladatelství Mladá fronta, jsou ryze osobní – a o to působivější.
Radim Kratochvíl si je podle svých slov vědom toho, že jeho vyprávění je veskrze subjektivní: „Ode mne máte obraz Miloše od jeho přítele, obdivovatele a v některých případech žáka, který k němu měl velmi blízko a zároveň s ním nebyl příbuzensky svázán. Od člověka, který si ho oblíbil takového, jaký je, s vědomím toho, že svéráz jeho charakteru a nezávislý postoj nevidí každý tak nadšeně jako já.“Toto vyznání na konci obsáhlé knihy, kterou napsal syn exmanželky Miloše Formana Věry Křesadlové a Jana V. Kratochvíla Radim o Formanovi, je velmi důležité. Vysvětluje autorův takřka bezvýhradně obdivný tón, jaký k popisu svých vesměs mimořádných zážitků s Milošem Formanem zvolil.
Třicet let setkávání
Nevlastní bratr Formanových dvojčat Petra a Matěje měl skvělou příležitost strávit hodně času s věhlasným režisérem. Vlastně od třinácti let se s ním a blízkou rodinou a přáteli Miloše potkával třicet let. A to v situacích neoficiálních, ve dnech, kdy režisér spolu se syny a přítelem Theodorem Pištěkem vyjížděl na pravidelné pánské bicyklové túry po Evropě, ve chvílích, kdy Forman holdoval svým gastronomickým choutkám (v jižní Francii podle doporučení pana Michelina), v okamžicích přibližování pozoruhodností světa synům, ale také v klidu amerického domova, kam se oscarový tvůrce uchyloval. Radim Kratochvíl měl ovšem možnost sledovat Miloše Formana i při práci na slavných filmech, ve střižně, při setkáních s umělci světového věhlasu, kteří se stali režisérovi přáteli, parťáky, s nimiž mastil karty nebo hrál kulečník.
„Kluk“z Prahy, který hledal svou vlastní životní i profesionální cestu, kromě jiného také jako dokumentarista, našel v Miloši Formanovi důvěryhodného a neokázalého rádce. Jistěže odlesk Formanovy slávy a oprávněného respektu, jimž se ve velkém uměleckém světě těšil, musel okouzlovat i jeho „skorosyna“, jak Radima Miloš občas rozmarně nazýval. A je jisté, že byť občasné, ale vždy intenzivní setkávání s celebritou na jedné straně a charismatickým chlapem na straně druhé muselo dospívajícího, po poznání dychtícího mladíka dost formovat.
Vyznání slavných
V knize, která je holdem i poděkováním Miloši Formanovi, se vzpomínky na neokázalé, rodinné prožitky po boku slavného Čecha v Americe, Evropě i v Česku, ty se vyznačují bezprostředností a spontánním chováním Miloše, střídají se zkušenostmi z profesionálních situací při natáčení nebo premiérách, jejichž středem režisér býval. Sami spolu vyjeli třeba na olympiádu v Barceloně, v různých časech trávili silvestra v Paříži
nebo v Salcburku (v osmdesátých letech byl bujarý, v roce 1999 /2000 už by jej Miloš nejraději prospal).
Radim Kratochvíl se, jak v závěru knihy připouští, „nehodlal pouštět do hloubkových analýz jeho osobního života a vztahů“. Říká, že mu to nepřísluší a že mu do toho nic není. Čtenáře však ujišťuje, že „jízda, kterou jsem vám popsal, byla zábavná a nezapomenutelná po celých těch 30 let občasného setkávání. A nemůžu uvěřit, že už je to minulost a že už v ní dál pokračovat nebudeme.“
Čtenářům však, kromě svých zcela pozitivních vzpomínek na Miloše Formana, naděluje i množství originálních, většinou dosud nezveřejněných fotografií z „obyčejných“i výlučných situací, jejichž aktéry jsou vedle Formana i známé osobnosti filmového světa zahraničního i domácího, snímky, které nejsou běžně k vidění a jež dokládají upřímné vztahy pozoruhodných lidí, jimiž se v životě i v práci Miloš Forman obklopil. Některé z nich Radim oslovil, aby připojili svůj názor či vzpomínku na Formana. Můžeme tedy číst, jak jej viděli a vidí Ivan Passer, Jiří Menzel, Jiří Suchý, Libor Pešek, Petr Sís (krásnou karikaturou Formana na kaprovi), Jan Schmidt, Míla Řádová či Eva Zaoralová, ale i Jean-Claude Carriere, John Klein, Michael Douglas, Treat Williams, Annie Golden, John Penner, Michael Hausman, Woody Harrelson… Někteří věcně, jiní trochu sentimentálně, mnozí s láskou, všichni však s velkým respektem.