Chceš stavět? Běhej a čekej
Následující hovor se odehrál před pěti lety, když se autorka těchto řádků ptala zkušeného státního úředníka na zrovna avizovanou revoluci v povolování staveb, které se v Česku hýbe šnečím tempem. „Všechna povolení se mají sloučit do jednoho, za stavebníka to vyřídí jeden úřad. Tím se proces hodně zkrátí, že?“říká redaktorka. „Jejda, slečno, z toho nic nebude. To už se slibovalo tolikrát, jenže to by se musely některé úřady vzdát razítka. Vyhraje resortismus, vsaďte se,“odvětil. Nevsadila, a dobře udělala; prohrála by.
Ohlášená zásadní změna stavebního zákona tak, aby se podle něj vůbec dalo stavět, stále není. Trvá to, ale pořád ne tak dlouho jako obstarat projektu štosy povolení; u větších akcí typu dálnice to zabere osm, deset i dvanáct let. Základní myšlenka úpravy je jednoduchá: stavebník má projekt, přijde s ním na úřad. Ten si k němu sám obstará stanoviska od všech ostatních, ta jsou toliko doporučující, a na konci přidá jeden finální štempl. Hotovo, může se kopnout do země.
Se základní tezí všichni souhlasí, stejně jako s tím, že obstarat si povolení je martyrium, v jehož důsledku třeba tak dramaticky chybí v Praze byty, kde by lidi mohli žít a vychovávat děti. Hned za tímto úvodním všeobjímajícím souhlasem ale následuje smršť výhrad.
Není problém s tím, aby to „razítko razítek“dostal jeden úřad; problém je který. Každý resort souhlasil, že se toho ujme, ale ne, že se mu část pravomocí odebere. Před oněmi pěti lety, kdy se novelu snažila předložit exministryně pro místní rozvoj Věra Jourová, ztroskotal záměr na vodoprávních povoleních, která náleží pod gesci ministerstva zemědělství. Resort odmítl vzdát se své pravomoci, a pak už se to začalo celé hroutit. Protože když nemusejí oni, proč bychom měli chtít my?
Poslední pokus v řadě nyní prosazuje ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO), teze je zase stejná – jedna stavba, jedno razítko, obíhají dokumenty, nikoli investor. Tentokrát jsou to hlavně samosprávy, kdo se vzepřel. Součástí navrhované změny je, že zaměstnanci obecních stavebních úřadů se stanou státními.
V kancelářích zůstanou sedět, jak jsou, jen jim výplata a školení budou chodit odjinud. Tím se má odbourat soudy rozporovaná situace, kdy je investorem obec a úředník, obecní zaměstnanec, musí projekt posuzovat. Staví ho to do takzvané systémové podjatosti, na čemž odpůrci stavby mohou – a děje se to – celou akci zhatit. Obce úpravu odmítají, cítí to jako zásah do svých práv. Otázkou tak zůstává, jestli to i tentokrát nedopadne, jak předvídal zkušený matador státní správy. Čili zase nic.