„Jsem fakt z Česka.“Změna značení potravin

Češi a potraviny

PRAHA „Český zákazník je naprosto specifický. Ze všeho nejdřív zjišťuje, kolik co stojí, a až teprve poté ho zajímá, jaké má zboží kvalitu. To, zda je potravina česká, řeší až na posledním místě, případně to neřeší vůbec,“povzdechl si zkraje letošního roku pro časopis Euro předseda Asociace českého tradičního obchodu Zdeněk Juračka. Trend se však začíná obracet, zájem Čechů o v tuzemsku vyrobené potraviny se zvedá. Nákup jim však komplikuje fakt, že ne vše, co se až dosud mohlo tvářit jako české, či dokonce hlásat, že české opravdu je, s místem vzniku v Česku opravdu souvisí. Právě to se však od dubna změní.

Nově to bude tak, že pokud se výrobce či prodejce budou chtít pochlubit, že na pultu mají tuzemský výrobek, povinně také uvedou, odkud pochází hlavní složka, která potravinu tvoří. Třeba u jogurtu s nápisem „tradiční z Česka“na kelímku bude muset být rovněž uvedeno, odkud je mléko, ze kterého vznikl. Na obalu těstovin či u chleba bude muset být to samé řečeno v případě mouky, u párků či šunky v případě masa.

Povinnost uvádět, odkud je základ potraviny, nařídila Evropská unie, platit začne v dubnu. Má pomoci zabránit možnému klamání spotřebitele. Už by se tak nemělo přihodit například to, že kuře vykrmené v Polsku nese označení jako „potravina z Česka“jen kvůli tomu, že ho po převozu na naše území někde přebalili.

Kde vyrostl ten křen?

Pojem hlavní složka znamená, že tvoří alespoň polovinu výrobku. Zároveň platí, že hlavní složkou se rozumí něco, co je uvedeno v názvu potraviny. Například u křenové pomazánky by tedy měl být hlavní složkou křen. A nese-li křenová pomazánka zároveň označení „vyrobeno

Podíl zemí na celkovém dovozu ■ potravinářského zboží do ČR v roce 2018 (v %): Německo Polsko Nizozemsko Slovensko Španělsko, Itálie Čína, Turecko,

USA 21,7 16,9 6,8 6,4 více než 5

1,3 až 1

v ČR“, bude na obalu povinně také informace o tom, kde v tuzemsku křen vypěstovali. V případě, že výrobek a jeho primární složka budou mít místo svého zrodu totožné, bude stačit udat informaci jen o tom prvním.

Zatímco například vzpomínaný jogurt provede svůj „rodokmenový striptýz“jen tehdy, bude-li označen za ten z Česka, povinnost označit původ výrobku je zákonem daná každému, kdo dodává na trh med, ovoce, zeleninu, ryby, hovězí maso a výrobky z hovězího masa, olivový olej, vejce, víno a dováženou drůbež. A od dubna

Zdroj: ČSÚ

začnou povinně uvádět i informaci o původu hlavní složky výrobku, tedy vyjma rybích výrobků, například konzerv z ryb, na které se tato povinnost nevztahuje.

V případě, že třeba pekárna využívá na výrobu jablečného koláče během roku hlavní ingredienci ze stromů rostoucích v různých zemích – jednou jablka ze Španělska, podruhé z Polska –, pak postačí, když uvede, že ovoce vyrostlo v některé ze zemí Evropské unie, případně že pochází z území mimo EU. Nařízení nabízí i takovou možnost, že výrobce či prodejce uvedou na obalu pouze sdělení, že země původu a země, odkud je hlavní složka, se liší.

Nové opatření by se nejvíc mělo dotknout masných výrobků, čokolády, rýžových chlebíčků, čaje, ale i těstovin, kečupů, sýrů či zmíněných jogurtů. Právě u nich se totiž původ výrobku a původ hlavní složky často rozcházejí.

Žádná titěrná písmenka Zákazník se nemusí bát, že by veškeré informace, na které bude mít nově nárok, hledal na etiketě napsané miniaturním, a tudíž skoro nečitelným písmem. Nová regule totiž stanovuje i to, jak a kde mají údaje o výrobku být. Pokud bude na potravině napsáno, že jde o výrobek z Česka, zpráva o původu hlavní složky se bude muset objevit v tomtéž zorném poli, navíc ztvárněná podobně velkým písmem, které informuje o zemi původu.

Prodejců potravin se opatření týká proto, že většina velkých obchodních řetězců má i svoji vlastní značku, nesou tak zodpovědnost i za obal.

Opatření je jedním z dalších kroků, jak ochránit spotřebitele. V obchodech přibývá potravin z dovozu, do Česka putují ze zahraničí masné i mléčné výrobky, zelenina i ovoce. Vše zmíněné sice produkují i tuzemští farmáři, čelí však nízkým výkupním cenám surovin. I proto je zemědělci prodávají do zahraničí, odkud pak zase k nám putují finální výrobky. To se děje dlouhodobě. Nejvíc zemědělských výrobků se loni dovezlo z Německa a Polska, potraviny k nám putují také z Nizozemska, Slovenska, Španělska, Číny, Turecka, USA či z Norska.

V tuzemsku v poslední době roste síť obchodů, jejichž nabídku zboží tvoří ze sedmdesáti procent české potraviny. To je o mnoho více než v prodejnách velkých nadnárodních řetězcích. Asociace českého tradičního obchodu chce těmto prodejcům pomoci. Už déle než dva roky nabízí těm, kdo splní sedmdesátiprocentní hranici podílu českých potravin (a pětinu z nich tvoří regionální zboží) auditovaný certifikát, který má zákazníkovi naznačit, že nakoupí kvalitně. Počet prodejen označených jako „Tradiční český obchod“roste, na přelomu let 2018 a 2019 dosáhl stovky.

Každé zboží, které o sobě v obchodech hlásá, že pochází z České republiky, bude nově muset prozradit i to, odkud je jeho hlavní složka.