Vězí ďábel v jádru?

Dnes zažijeme pražskou premiéru kancléře Kurze

One zcela samozřejmém charakteru česko-rakouských vztahů vypovídá už adresa rakouské ambasády. Zatímco velvyslanectví spojenců Masarykovy republiky obsadila prestižní paláce Malé Strany, rakouské je v činžáku na Smíchově. Jako by před sto lety nová republika chtěla ukázat bývalým pánům z Vídně, kde je jejich místo, a zůstalo to dodnes. Dnes uvidíme, co všechno z někdejšího soužití i napětí přetrvalo a co se mění. Dnes poprvé oficiálně zavítá do Prahy lidovecký kancléř Sebastian Kurz.

Kurz je politický talent. Po volbách měl na výběr tři možnosti a sáhl po vládě se Zelenými. Ale i kdyby si vybral kohokoliv jiného, s odporem Rakouska k jaderné energii by to nehnulo. Což bude i jasné téma jeho jednání s premiérem Babišem.

Jak vysvětlit Rakušanům, aniž by to vyznělo arogantně, že míří-li EU k uhlíkové neutralitě v roce 2050, tak jaderná energie Česku splnění toho závazku umožní? Nejlépe asi důrazem na stanovení priorit. Ano, chápeme rakouský důraz na uhlíkovou neutralitu (sami si přísně stanovili už rok 2040). Chápeme jejich odpor k jaderné energii. Ale má-li se stanovit pořadí priorit, útlum emisí musí mít přednost. Už léta se přece zdůrazňuje, že bez omezení emisí se upečeme, že zbývá tu patnáct, tu dvanáct, tu deset let k řešení. O. k., je-li to tak vážné, proč si – nejsme-li v situaci Rakouska s jeho potenciálem alpských řek – odříznout energetický zdroj, který pomůže k cíli? A pokud nepomůže, ať řeknou, kolik CO2 vypouští Temelín.

Anebo je jaderná energie skutečně tak ďábelská, že má být v popředí žebříčku priorit. Proč se ale pak straší tím, že zbývá jen pár let ke snížení emisí? Radikální odpor k jaderné energii připomíná náboženské dogma. Příklad: je obecně známo, že judaismus (tak jako islám) odmítá vepřové maso. Ale dokázali byste vysvětlit, proč odmítá i neupravené zadní hovězí? K tomu si musíte nastudovat detaily z dogmatu. Podobně to je s odmítáním jaderné energie v době, kdy je obecně známo, že prioritou je snížení emisí.