Devadesátiny paleoneokonzervativce
Dnes se dožívá devadesáti let jedna z legend americké politické žurnalistiky, Norman Podhoretz, v letech 1960–95 šéfredaktor vlivného měsíčníku Commentary.
Narodil se v roce 1930 v chudé židovské rodině v Brooklynu, díky nadání absolvoval Kolumbijskou univerzitu v New Yorku. Jako mladík patřil k antikomunistické demokratické levici, hájící Ameriku i Západ před totalitarismem a požadující štědřejší sociální programy. V roce 1960 se stal šéfredaktorem časopisu Commentary, jeho orientaci otočil ostře doleva, ke kritice amerických vlád a války ve Vietnamu. Šokem však byl pro něho konec 60. let, nástup radikální Nové levice. Jednak její názory na drogy, zločinnost, feminismus, odmítnutí buržoazních (občanských) ctností a kultury, opuštění meritokracie (zásluh a nadání) při příjímání na univerzity a do zaměstnání kvůli pozitivní diskriminaci ve prospěch barevných menšin; i její celkový antiamerikanismus. Uvědomil si, že k Americe byl kritický, ale miloval ji; přílišná kritičnost ve světě, v němž existují zrůdy, je však sebevražedná.
Přelomem byla Šestidenní válka v červnu 1967 na Blízkém východě. Do té doby západní levice vnímala Izrael jako pokrokového Davida ohrožovaného reakčním Goliášem, od té doby ho vnímá jako násilnického Goliáše mlátícího malého, slabého palestinského Davida. Podhoretz byl jedním z prvních, kdo si všimli sílícího antisemitismu na západní levici.
Amerika a Izrael, dvě liberální demokracie, přirození spojenci. Všechny liberální demokracie jsou vlastně přirozenými spojenci, liberálně demokratická forma vlády je však celosvětově ohrožována totalitním monstrem, Sovětským
svazem, který je neméně imperialistický, agresivní a dobyvačný jako kdykoli předtím. Je nutné mu čelit. Jak předtím kritizoval americkou vládu zleva kvůli Vietnamu, nyní ji začal kritizovat zprava kvůli Kissingerově politice Détante coby naivní a krátkozraké. Vnímal ji jako appeasement.
Tak se zrodil neokonzervatismus, hnutí původně levicových intelektuálů, kteří ztratili víru v užitečnost štědrých sociálních programů (udržují lidi v závislosti), považovali morální rebelantství za škodlivé a anti-antikomunismus Nové levice za sebevražedný. Studená válka zuří dál a je nutné ji vyhrát. Do té doby byl v Americe jen jeden pravicový intelektuální časopis, National Review, který redigoval William Buckley; od roku 1970 už byly dva. Norman Podhoretz otočil Commentary o 180 stupňů.
Intelektuálně dláždil cestu zahraniční politice Ronalda Reagana, kterého v roce 1980 podporoval. V Reaganově vládě mnohé nižší posty obsadili mladí neokonzervativci, odkojení na článcích v Commentary. V 80. letech navštívil disidenty v Československu. Po vítězství v roce 1989 chtěl, aby se Amerika nestáhla ze světa, nýbrž i nadále podporovala liberální demokracie a trestala protizápadní diktatury. Tím se dostal do sporu s tzv. paleokonzervativci, jež vedl jeho bývalý přítel studenoválečník Pat Buchanan, a kteří chtěli izolacionismus a protekcionismus. Podhoretz podporoval obě války v Iráku (1991 i 2003) i tvrdý postoj vůči Íránu. V roce 2004 mu prezident George W. Bush udělil nejvyšší civilní vyznamenání, Medaili svobody. Jak stárnul, stával se konzervativnější i v domácí politice: podpora Tea Party, Sarah Palinové.
A pak další velké překvapení: v primárkách 2015–16 většina konzervativců a všichni neokonzervativci (kromě jednoho) odmítali Trumpa. Někteří už jeho kritiku zmírnili, jiní naopak vyostřili a odešli z Republikánské strany. Ne tak Podhoretz, on Trumpa podporoval a je jeho stoupencem stále nadšenějším. Trump má tvrdou linii vůči Číně, Íránu a přesunul americkou ambasádu do Jeruzaléma; je to rváč za Ameriku. Podhoretz se nyní označuje za paleoneokonzervativce.
Jaký to život, jaké to peripetie. Pane Podhoretzi, mazel tov!