Už nechci jezdit štafety!

Praporky se už tradičně na střelnici v Ruhpoldingu téměř nehnuly, i během ženské biatlonové štafety vládlo bezvětří. Ani to Lucii Charvátové nepomohlo, aby se vyhnula trestnému kolu. Aby osmi náboji sestřelila pět terčů. Vlastně trefila jen dva a dobrý výsledek byl fuč.

RUHPOLDING (Od našeho zpravodaje) Česká štafeta ve složení Charvátová, Markéta Davidová, Tereza Voborníková a Jessica Jislová nakonec dojela v Chiemgau Areně šestnáctá, což je vyrovnání nejhoršího výkonu ženského týmu ve Světovém poháru.

A zatímco Charvátová čtyřikrát dobíjela a ani to nestačilo na závod bez trestných kol, zbylý český trojlístek chyboval na střelnici dohromady třikrát...

V německém středisku se z triumfu radovaly Norky. Úřadující světové šampionky ovládly pátou štafetu v řadě. Druhé doběhly stále se lepšící Francouzky, třetí skončily Švýcarky, které letos chyběly na stupních jen v Oberhofu.

Co se dneska (v pátek, pozn. red.) při střelbě vestoje přihodilo?

Tohle je těžký. Člověk jede na střelnici a v podstatě musí kalkulovat s tím, že by tu nulu měl dát. Ještě navíc, když kolem holky ty nuly dávají. Já už když jsem tam přijížděla, tak… Je to blbé, ale bála jsem se. Bojím se vždycky, a proto to vždycky takhle skončí.

Přitom ležku jste zvládla s jedním dobitím vcelku bez problému.

Ležka mě bavila a ten první úsek ve štafetě se mi líbí, mám ho ráda. Ale pak jsem přijela, nedala ty první rány a říkám si: Aaa. Nevím, nevím. Dopadlo to, jak to dopadlo. Nebyla jsem schopná to dobít, vrtěla jsem se u toho, blbě jsem stála, všechno úplně špatně.

Dá se s tím vůbec něco dělat?

Ne, s tím se nedá nic dělat a já doufám, že tohle byla moje poslední štafeta, protože já už na to fakt nemám. Nevím, co s tím dál, ani mě to takhle nebaví. Kazím to ostatním, pak se v tom zamotáváme všichni. Po štafetě je těžké nějak vystupovat, omlouvat se, neomlouvat se. Vždycky chci podat maximální výkon, ale nejde mi to.

Pomohlo by vám, kdybyste třeba jednu sezonu štafety vůbec nejezdila?

Celou minulou sezonu jsem štafety v podstatě nejezdila, tu předloňskou taky moc ne a nepomohlo to. Tohle je – nechci říkat navždy, ale už bylo takových pokusů… Vždyť já jsem v té štafetě dneska byla nejstarší, nejzkušenější,

Slova stále teprve šestadvacetileté Lucie Charvátové o konci „štafetové kariéry“mohou znít na první pohled přehnaně, ovšem při pohledu do statistik se jejímu rozpoložení lze jen těžko divit. Rodačka z Hradce Králové, která začínala s klasickým lyžováním, nakoukla do biatlonového Světového poháru poprvé v sezoně 2014/15, tehdy jen na čtyři individuální závody. Od té následující se začala objevovat také ve štafetách, jež v té době táhly Gabriela Koukalová a Veronika Vítková (ta stále závodí). V Hochfilzenu a Ruhpoldingu z toho bylo pokaždé šesté místo, poté ale následovala dvě medailová umístění – druhé místo v Antholzu a vítězství v Presque Isle. Jenže na světovém šampionátu v Oslu dojely Češky až šesté. Důvod? Tři trestná kola Charvátové. Mimochodem, Jislová tehdy třikrát dobíjela, Koukalová s Vítkovou jely čistě. „Sesypala se. Ještě před příjezdem na střelnici jsem ji věřil, ale když jsem viděl, kam všude to létalo, bylo mi jasné, že se rozklepala,“řekl po závodě tehdejší český kouč Zdeněk Vítek. A tohoto prokletí se sympatická blondýnka zbavit již nedokázala. Ostatně ani v předchozích štafetách v sezoně 2014/15 se trestnému kolu nevyhnula. Vlastně z patnácti účastí v této disciplíně na něj nemusela jen jednou, loni v Hochfilzenu. spo