... a bude hůř

Vítejte v Chlívku! Začneme nevesele. Od roku 1999 dvacet let klesal počet trestných činů. Až na dva malé zoubky šlo o setrvalý a takřka neuvěřitelný pokles: ze 430 tisíc na pouhých 192 tisíc. Loni se opět objevil nárůst – a policajti si s vysvětlením nevědí moc rady. Nezaregistrovali nic, co by mělo nárůst vysvětlovat, nedejbože aby to vypadalo, že málo pomáhají a chrání, a tak změnu převážně bagatelizují. Chlívek nabízí vysvětlení jiné – demografické.

Za prvé: Česko populačně roste. Dnes je nás o 300 000 víc než v roce 1999 a s růstem populace přibývá rakovinových nádorů, aut i trestných činů.

Za druhé: v Česku podle statistiků oficiálně pracuje 700 000 zahraničních pracovníků. Aniž bychom chtěli jakkoli házet kriminalitu na gastarbeitry, je logické, že nějakou trestnou činnost si přinášejí – ale nejsou evidováni mezi českými občany.

Za třetí a zejména: křivka trestné činnosti (age-crime curve) má takřka ve všech společnostech stejný tvar. U dětí je nizoučká, okolo 16. roku prudce roste, vrcholí kolem dvacátého roku a pak opět klesá. Pro nás je důležité, že právě před osmnácti lety dosáhla porodnost minima (89 tisíc dětí) a před šestnácti lety začala pomalu, leč soustavně růst. Je-li tato hypotéza pravdivá, tak loňský nárůst zločinu nebude žádným výkyvem, ale zcela logickou demografickou změnou. V „kriminálních letech“je více mladých lidí než dřív.

Chlívek by se rád mýlil. Leč pokud se neplete, tak vyšší počet policajtů či tvrdší represe nic na věci nezmění. Demografii nepřeperete.

Křivka trestné činnosti má takřka ve všech společnostech stejný tvar. Okolo 16. roku prudce roste, vrcholí kolem dvaceti a pak opět klesá. U nás po letech nizoučké porodnosti teď přicházejí do „kriminálního věku“silné ročníky.

Kolega Marek Hudema si podal zdejší sociální demokracii a její veletoče okolo rušení a hájení superhrubé mzdy. Nic proti, Chlívek nepotřebuje polemizovat, ale jen dodá širší kontext: úplně stejně zmatečné a pokrytecké jsou v této otázce i další partaje, zejména ANO a ODS.

ODS je již dlouhé roky největším bojovníkem za zrušení superhrubé mzdy, přitom to byla právě ona, ze jejíž vlády se v roce 2008 zavedla. Občanští demokraté tehdy zabili dvě mouchy jednou ranou: jednak se podařilo zavést jejich volební hit jménem rovná daň, jednak se zaměstnanci konečně dozvěděli, jaké jsou skutečné náklady na jejich pracovní místo. A tedy že neplatí jen nějakých 19 procent daň z příjmu, ale že si celkově stát vezme na daních a pojištění v podstatě půlku toho, co musejí svému zaměstnavateli vydělat.

Ještě zábavnější je obrat Babišova hnutí: celé minulé volební období mluvil o zrušení superhrubé mzdy socialistický premiér Bohuslav Sobotka, a naopak ministr financí Andrej Babiš vysvětloval, že to nejde – tedy nejde tak, aby někdo neprodělal kalhoty nebo se nesesypal rozpočet.

Bůh ví, o co vlastně politikům jde. Chlívek ale čuchá lotrovinu, a tak lehce pozmění skeptická slova trojského věštce Láokoóna: „Ať je to cokoli, bojím se politiků, i když přinášejí dary.“