Jsme ostrůvek v moři záporných úroků
Naše autonomie je dána tím, že jsme nezávislá měnová jurisdikce, říká Jiří Rusnok. Rozbít by ji mohl vstup Česka do eurozóny Jiří Rusnok (59)
Růst české ekonomiky právě prochází mělkým dnem. Odrazit bychom se od něj měli ve druhé polovině letošního roku, říká v rozhovoru pro LN guvernér České národní banky Jiří Rusnok. I při pohybu po dně bychom si ale měli udržet nejméně dvouprocentní růst.
LN Prosincová inflace 3,2 procenta, nejvyšší za posledních sedm let, mimo cíl a mírně i nad tolerančním pásmem ČNB, vyprovokovala některé analytiky k otázce: Co s tím udělá ČNB? Co s tím tedy uděláte?
Vyšší inflace nebyla překvapením ani pro nás, ani pro analytiky. Daří se nám a velmi solidními tempy rostou i mzdy. Navíc máme rekordní zaměstnanost. Vyšší objem mezd, který tak mají spotřebitelé k dispozici, zvyšuje poptávku a to se projevuje především v růstu cen zboží a služeb domácí provenience. To jsou restaurace. Dále máme položky, které se chovají autonomně, bez ohledu na to, co dělá či nedělá centrální banka, jako třeba potraviny. Jejich ceny se odvíjejí od světových cen. V posledních letech, zejména loni, šly významně nahoru také regulované ceny, hlavně u elektřiny. A pak je tu ještě nájemné. Započítává se i to, které by teoreticky platil majitel bytu sám sobě. Tato položka v posledních letech významně rostla, protože rostly ceny nemovitostí.
LN Takže se nic mimořádného neděje?
Poslední čísla inflace samozřejmě budeme brát jako významný vstup do přípravy naší makroekonomické prognózy a budeme se zamýšlet, zda na to ještě nějakým způsobem reagovat. Ale po pravdě řečeno, my svojí politikou úrokových sazeb reagujeme na očekávaný vývoj. Na to, co bude za rok, za rok a půl. My už nezměníme to, co se děje teď, příští měsíc, za dva měsíce. To už úrokové sazby samy o sobě v modelu cílování inflace nemohou změnit.
LN S rostoucí inflací se vkladatelům zvyšuje míra znehodnocení jejich úspor. Proti inflaci 3,2 procenta stojí sazba u vkladů kolem jednoho procenta. Vidíte na obzoru nějakou změnu?
Zlepšení bude, ale nic zásadního neočekávám. Naprostou většinu uplynulého desetiletí, možná i dvacetiletí máme u vkladů de facto buď nulové, anebo záporné reálné úroky (úroková sazba po odečtení inflace – pozn. red.). Nejvýraznější to bylo tak dva tři roky zpátky. Loni se ale poměrně viditelně objevily nějaké možnosti na spořicích účtech, které přece jen trochu sledovaly vývoj našich sazeb po roce 2017. Dnes na spořicích účtech existují nabídky kolem jednoho či 1,5 procenta. Ale letos bude podle mne inflace maličko nižší než loňský průměr (2,8 procenta – pozn. red.). Zpomalení jejího tempa může nastat poměrně rychle ve druhém pololetí. Na trhu totiž panovala docela dlouho pro nás nepochopitelná víra, že naše sazby půjdou dolů. A to je myslím za námi a mohlo by to vést i k vzestupu sazeb u vkladů.
LN V Evropě jsme ale vlastně jedním z ostrůvků, kde ještě sazby u vkladů nemají záporné znaménko. Jak dlouho jsme schopni si tuhle naši autonomii udržet?
Naše sazby jsou v rozsahu od jednoho do tří procent, když vezmu širokou paletu sazeb pro různé vkladové a úvěrové produkty. Kdežto sazby v západní Evropě jsou od minus jedna do plus jedna. Takže jistou autonomii máme. V omezené míře, samozřejmě, protože jsme spojeni s naším ekonomickým okolím, s eurozónou. Kam se v eurozóně pohne měnová politika, to teď nelze předvídat. Ale spíše bych řekl, že tento rok se sazby měnit nebudou. A naše sazby se velmi pravděpodobně také měnit nebudou anebo by se mohly mírně zvýšit.
LN Co by naši autonomii mohlo rozbít?
Vstup do eurozóny. Systémově je naše autonomie dána tím, že jsme nezávislá měnová jurisdikce. My reagujeme na vlastní podmínky, proto máme sazby výrazně vyšší. Eurozóna je má nižší, protože se jí nedaří dostat inflaci tam, kde ji chce mít, tedy na vyšší hladinu. A také se obává, že její hospodářský růst je méně vitální než ten náš, a domnívá se, že bez větší měnové stimulace by byl růst úplně ohrožen.
LN Dá se očekávat, že se na trhu objeví nějaká štika, nějaká banka, která svou nabídkou třeba vkladových úroků přebije ostatní?
Nic revolučního asi nepřijde. Ale máme tady spoustu menších, mladších bank, které nabízejí některé vkladové produkty mnohem výhodnější než zavedené velké banky, jež mají do značné míry přebytek vkladů a nevědí, co s nimi. A střadatel se na pozadí toho, že máme evropské pojištění vkladů do 100 tisíc eur, nemusí ohlížet na žádná rizika pramenící z malé velikosti banky.
LN V Česku není i díky nízkým úrokovým sazbám u vkladů do čeho investovat. To je jedním z důvodů, proč se tolik nakupují nemovitosti. Půjde to ještě nahoru?
V dobách nízkých úrokových sazeb se vždy hledají alternativy. Jednou z nich jsou právě nemovitosti. Takže zesílený zájem o nemovitosti bude pokračovat.
LN Udělali jste nedávno opatření k určitému zabrzdění růstu hypotečních úvěrů a potažmo růstu cen nemovitostí. Nicméně ceny stoupají stále a to táhne nahoru i nájmy. A to je věc, která vás zajímá, protože vstupuje do inflace. Budete s tím něco dělat?
Nejsme vláda, ministerstvo práce ani místního rozvoje. Nemůžeme s tím nic dělat. Nás primárně zajímá, jak vývoj na trhu nemovitostí dopadá na banky a jak si s tím banky poradí. Naše opatření fungují velmi dobře a trh se nezhroutil, nýbrž do jisté míry naopak zklidnil. Problém je primárně na straně nabídky. Když od vzniku nějakého bytového projektu uplyne mnoho let, než se začne stavět, ty byty chybí. Na tohle bude muset někdo dříve či později nějak reagovat. Tohle není naše věc, ale já si ji přesto dovolím komentovat. Do značné míry je to věc měst a obcí. Řada měst tento problém nemá. I proto, že si dokázala uchovat část bytového fondu ve své režii, a mohou tak aktivně ovlivňovat trh s nájemním bydlením ve své lokalitě.
LN Z podniků přicházejí signály o poklesu zakázek a propouštění. Vstoupila ekonomika do fáze poklesu?
Podle naší stávající prognózy jsme ve fázi určitého zpomalení. Očekáváme ale, že – když ten vývoj zprůměrujeme na celý rok – to zpomalení bude velmi mírné.
Konec loňského a počátek tohoto roku představují podle nás určité dno našeho ekonomického výkonu. Zejména to souvisí s jistým poklesem průmyslu, reagujícím hlavně na exportní trhy. Některé podniky už v průběhu a zejména na konci loňského roku uvolňovaly část zaměstnanců, nejprve ty agenturní. Možná to bude do jisté míry pokračovat i letos. Exportní pokles průmyslu ale zatím významně kompenzují domácí výkony v oblasti služeb a produkce směřující na domácí trh. Takže očekáváme zpomalení někam ke dvěma procentům. Což stále znamená solidní růst.
LN A kdy se odrazíme od toho dna?
Ve druhé polovině letošního roku by mohlo přijít drobné zrychlení.
LN O co tohle očekávání opíráte?
Zejména o výhled zahraniční ekonomiky. Německo prošlo určitou stagnací, zhruba ve druhé polovině roku 2019 a začátkem letoška, ale i tam by letos mělo dojít k určitému oživení. A vnitřní zdroje našeho oživení jsou silné. Máme vysokou domácí poptávku, vyvolanou vysokou zaměstnaností a setrvalým růstem mezd.
LN A je tu něco, co by mohlo opětovné zrychlení růstu ohrozit?
V prvé řadě vnější prostředí. Hlavně globální obchodní politická nejistota, generovaná původně hlavně konfliktem Spojené státy – Čína. Ostatně Čína z těchto i jiných důvodů roste stále pomaleji a pomaleji. To má viditelné dopady například na německý export. Jeho nemalou část představuje zboží vyrobené u nás. Před pár dny jsem na setkání světových centrálních bankéřů v Basileji ze všech stran slyšel, jak nízké jsou celosvětově investice soukromých firem. A to se prohlubuje. Má s tím problém Amerika, hodně Evropa. A dnes už stále silněji i Asie. Je to důsledek celkové nedůvěry v delší budoucnost. Firmy odkládají investiční rozhodnutí. Protože mají obavu, jak bude za pár let vypadat svět z hlediska jejich odbytu a produktových linií.
LN Jsou ještě další rizika?
V delší době než jeden rok se k tomu přidávají strukturální rizika spojená s vynucenými výraznými změnami ve struktuře výroby některých odvětví. Příklad – environmentální požadavky v automobilovém průmyslu. Nebo změny ve struktuře výroby energií, zejména elektřiny. Nejblíže je nám Německo a jeho Energiewende (uzákoněný ústup od uhelných a jaderných elektráren – pozn. red.), které budou podle mne mít střednědobě viditelné negativní dopady na výkon české ekonomiky.
LN Takže pojistkou českého růstu je zvyšování mezd. Podnikatelé si ovšem několik let stěžují, že už dále přidávat nemohou. To by mohlo lidi odradit od utrácení. Kvůli tomuhle jsme ostatně na konci recese 2008–2014 klesali, když ostatní už rostli.
Zmírňuje se růst, bude se asi zmírňovat i nedostatek zaměstnanců. Po investicích do automatizace a dalších technologií budou strukturálně ubývat některá pracovní místa. Takže tlak na
Prvním působištěm absolventa Národohospodářské fakulty VŠE Praha se v roce 1984 stal odbor dlouhodobých výhledů Státní plánovací komise. V letech 1992 až 1998 působil v Českomoravské konfederaci odborových svazů a v roce 1998 se stal náměstkem ministra práce a sociálních věcí. Poté zastával funkce ministra financí (2001 až 2002), ministra průmyslu (2002 až 2003). Po deset let (2003 až 2013) patřil k vedení pojišťovací části české a slovenské pobočky původem nizozemské finanční skupiny ING. K tomu zastával řadu dalších funkcí finančního trhu a veřejného dohledu nad auditem. Od června 2013 do ledna 2014 byl předsedou úřednické vlády. V březnu 2014 se stal členem bankovní rady ČNB a v červenci 2016 byl jmenován guvernérem ČNB. mzdy už nebude takový. A hodně bude záležet na politice vlády v oblasti minimální mzdy a platů ve veřejném sektoru. Osobně tam už velký prostor pro růst nevidím. Postupně dojde ke zpomalení růstu mezd na úroveň, která je při daném růstu ekonomiky udržitelná. Nominálně tak čtyři pět procent. Je to ale spíš moje spekulace než nějaký kvalifikovaný odhad.
LN Nakolik se začínají bruselské myšlenky udržitelného či zeleného bankovnictví promítat do českého finančního sektoru? Co z toho bude?
Zatím to k nám z Bruselu propadá jen do oblasti debat o budoucí bankovní legislativě na evropské a národní úrovni. Regulace bank je postavena na principu setrvalého hlídání rizikovosti portfolia bank a vztahu k jejich kapitálu. A jsou na to metody a instrumentárium, kterým se tohle stanovuje. A najednou jsou tu různé nápady, že se riziko má stanovovat podle „zelenosti“investice. Pokud by směr měl být takový, že někdo něco prohlásí za zelené – ale nevíme kdo a na základě čeho – a podle toho bychom měli stanovovat, že to má nižší rizikovou váhu, pak tvrdím, že je to cesta do pekel. Klimatickou změnu mají řešit vlády, které na to mají nekonečné množství nástrojů. A navíc o těchto zásadních věcech mají rozhodovat lidé ve volbách. Ať si řeknou, zda chtějí více zeleného a méně pracovních míst a dobrovolné omezení svého materiálního blahobytu ve prospěch zelené budoucnosti.