Šáh, šach a ajatolláhové
jaře potkával na turnaji v lichtenštejnském Triesenu, kde nejen hrával, ale také si přivydělával prodejem šachových knih.
Po desetiletém zákazu šachové hry nejvyšší íránský vůdce – ajatolláh Chomejní – tento výnos přehodnotil, respektive zmírnil. V roce 1988 oznámil, že šachy jsou v Íránu opět povoleny, ale pod podmínkou, že se nestanou nástrojem hazardu. Ali Habibi o návratu domů nepřemýšlel – šachy hrával jako profesionál na turnajích o finanční ceny a v kavárnách bleskovky o peněžní sázky. Nechtěl riskovat vyšetřování ze zakázaných aktivit, a zůstal radši žít v Německu.
Stejně jako Ali Habibi emigroval po íránské revoluci i dr. Ahmed
Zakaría (1954–2011), šachista a vystudovaný akademický malíř. Ten se usadil také v Německu a v Kolíně nad Rýnem se živil jako malíř. Šachy patřily mezi důležitá témata v jeho výtvarném díle a jedno z jeho krásných šachových pláten zdobí i moji pracovnu.
Jak je to s šachem v Íránu dnes, když už přes třicet let je zase legální hrou? Šestnáctiletý velmistr Alíreza Fírúzdža je nejen nejlepším šachistou světa ve své věkové kategorii, ale už patří i mezi světovou špičku mezi dospělými. Na konci loňského roku na mistrovství světa v rapid šachu získal stříbrnou medaili (za světovou jedničkou Magnusem Carlsenem) a na aktuálně probíhajícím superturnaji ve Wijk aan Zee je po třech kolech na prvním místě, ale u jeho jména není vlaječka Íránu. Fírúzdža před pár týdny ze své domoviny emigroval, žije nyní v Paříži a hraje pod neutrální vlajkou Mezinárodní šachové federace FIDE.
Proč Fírúzdža opustil Írán a jeho šachovou federaci? Protože mu zakazovali, aby usedl k partii proti izraelským velmistrům, čímž by byl diskvalifikován z mnoha turnajů.
Nejde jen o sportovce
Jestli jakémukoliv režimu šachy nejen vadí, ale považuje je za tolik nebezpečné, že je musí zakazovat a šachisty postihovat, případně když jakémukoliv režimu vadí, že jeho šachista či jakýkoliv jiný sportovec soupeří s reprezentantem „nepřátelské“země, a zakazuje mu to, jde o evidentní znak nejen jeho nesvobody, ale i jeho slabosti.
Problém Íránu je nejen to, že řeší problém „šachisté“, ale také že šachisté jsou jen nepatrným zlomkem ohromného množství vzdělaných lidí, kteří z Persie odcházejí. Tři zmínění šachisté jsou konkrétním příkladem obrovského a obecného problému, kterému Írán čelí. Kromě šachistů mají v Íránu problém i další sportovci. Minulý rok kvůli antiizraelskému bojkotu čelili skandálu íránští judisté. Minulý týden odešla ze země taekwondistka Kimía Alízadeová, jediná olympijská medailistka
Odliv mozků není banalita a v rozměrech, v jakých ho nepřetržitě již čtyřicet let zažívá Írán, představuje zásadní ekonomickou devastaci země. Ostatně se objevily informace, že přesně na tomto základě má americká zpravodajská služba CIA nastavenou operaci proti íránskému jadernému programu. Projekt CIA „Braindrain“má za cíl rozložit íránský jaderný program prostřednictvím odčerpávání důležitých vědců a techniků.
Slova šach mat pocházejí z perštiny a znamenají „král je mrtev“.
Kdy padne k zemi režim ajatolláhů, nikdo neví, nicméně je evidentní, že odliv mozků bude jednou z podstatných příčin.