Jak dlouho ještě?

totiž doprovodil slizkým hnusem, kterým ohodil dr. Válkovou. Prý se tak podílela na pronásledování disidentů.

Takovou metodou se ÚSTR dostává ne-li na dohled Orwellovy myšlenkové policie, tedy určitě za hranice zdravého rozumu. To máme spílat vědcům, co lidstvu zpřístupnili jadernou energii jen proto, že ji několik mocichtivých politických šmejdů zneužívá k vydírání? Vždyť onen dohledový zákon byl přijat dávno předtím, než disidenti na sebe vůbec nějak upozornili, a týkal se kriminálních recidivistů.

Řekl bych, že tyto metody vycházejí z lůna oplodněného lustračním zákonem. Považme: StB byla právem označena za organizaci zločineckou, avšak seznamy údajných spolupracovníků čtou naši inkvizitoři pravověří jako Bibli svatou. Ne, neopírají se o seznam pracovníků StB ani o seznam udavačů, kteří přivedli lidi do kriminálů nebo do existenčních potíží. Tak hloupá ona zločinecká organizace nebyla, aby nám zachovala právě tyto dokumenty. Máme však seznam obětí zločinců, jimi dotrápených k podpisu. Třicet let už jsou zase trápeni. Ačkoliv v drtivé většině se nedopustili ničeho, co by je z řad slušných lidí mělo vyvrhnout. Ba mnohdy ani nevěděli, proč a za co by měli na nějakém seznamu být, podobě jako Židé za Hitlera, kteří ani nevěděli, že Židé jsou. Po zveřejnění seznamu a po bystrookém pátrání inkvizitorů už se do smrti však traumatu poznamenaných lidí nezbaví.

Nevím například, čím mohl ohrozit rodící se demokracii člověk, kterého StB vydírala fotografií jeho nemanželského počínání, že ji ukážou dětem. Podepsal a neudělal nic. Po zveřejnění seznamu se vytratil z profesního života. Byl to (nebo ještě je) skvělý profesionál a skvělý chlap.

O kolik takových lidí jsme přišli kvůli seznamovému šílenství? A vracíme se k případu dr. Válkové. Na seznamu není, klopýtla však o svou mladistvou „husovitost“. Je ale třeba i dnes zmárnit možný přínos její nadstandardní právnické kvality? ÚSTR se oním lepkavým slizem o to pokouší. Jak dlouho ještě tyto mravy budou trvat?

JIŘÍ HANÁK